Kostel Nejsvětější Trojice stojí v hřbitovním areálu na vyvýšenině severně od náměstí Bedřicha Smetany, za bývalými hradbami historického Českého Dubu. Jde o zděnou jednolodní stavbu obdélného půdorysu, která je od ostatních domů oddělena ohradní zdí a patří do městské památkové zóny. Chrám je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel má velmi dlouhou historii. Poprvé je zmiňován v urbáři z roku 1590, což znamená, že původní stavba vznikla až po roce 1570. V počátcích sloužil luteránům, kteří do Českého Dubu přicházeli v počtu. S počátkem rekatolizace jej začali užívat katolíci. Během třicetileté války byl kostel téměř zcela zničen — předpokládá se, že zachovalo se z něj snad jen západní vstupní průčelí. Současnou raně barokní podobu získal nejpozději v roce 1681, kdy jej nechali postavit Norbert Knauth z Fahnenschwungu, majitel dvora v Hořením předměstí Dubu, a Cyril Agricola z Limburku, který byl pánem na Rovni. Tímto dílem thanksgivingu za to, že jejich rodiny nebyly postiženy velkou morovou epidemií v 70. a 80. letech 17. století.

Stavba se vyznačuje jednoduchostí a harmonií typickou pro dobu. Odsazenou apsidu uzavírá polokruhově a částečně zapouští se do hmoty lodi. Vnější fasádu членí lizény a segmentově zakončená okna v kamenných ostěních. Na střechu sedlové s zvalbením nad presbytářem nasedá oktogonální lucerna s cibulovou bání, makovicí a vrcholovým křížem. Původní šindelová krytina byla nahrazena plechem až v 60. letech 20. století. K severnímu průčelí přiléhá přízemní sakristie. Hlavní vstupní průčelí zakončuje dvouetážový štít s trojúhelným vrcholem a prázdnou nikou v horní části. Nad vstupním portálem se nachází kamenná deska s vytesaným latinským nápisem a letopočtem 1681.

Interiér se vyznačuje jednoduchostí — kostelní loď má kazetovaný strop, presbytář je zaklenut křížem. Zařízení pochází z větší části z období výstavby. Hlavní oltář je raně barokní z roku 1663, portálový se sloupovým členěním a rokokovými portály, na nichž jsou sochy svatých Tomáše a Dominika. Pravý boční oltář pochází z roku 1680 a zobrazuje Morové patrony. Levý oltář je rokokový z druhé poloviny 18. století. Stěny zdobí obrazy — svatého Františka z Pauly z doby kolem roku 1720 v původním řezaném rozvilinkovém rámu a Kmen Jesse z období kolem roku 1700, který si zachoval svůj původní řezaný rám. Pohřební štít rodiny Knauthů z roku 1771 je vymalován. Po obvodu kostela jsou osazeny kamenné náhrobky z 19. století. Na severním průčelí připomíná pamětní deska tři pruské vojáky padlé v roce 1866.

Vedle kostela se rozprostírá hrobka rodiny Schmittů v klasicistním stylu s kryptou obklopením schodištěm a balustrádou. Nad ní stojí čtvercová kaple se kupolí a lucernou, členěná edikulami s mramorovými alegorickými sochami od F. Schwarze z Drážďan. Areál dále obsahuje hrobku rodiny Lehrerů, pseudorenesanční edikulu se sochou Madony od bratří Schwarzů.

Po roce 1945 kostel značně zchátral. Dnes se využívá jen výjimečně, především pro pohřební obřady, ale zůstává důležitým svědkem tří staletí české historie.