Kostel Zvěstování Panny Marie Na trávníčku stojí v údolí Botiče pod Vyšehradem, na Novém Městě pražském. Jde o nevelkou gotickou stavbu, která původně náležela ke klášteru servitů – řádu služebníků Panny Marie. Spolu s klášterem je prohlášena kulturní památkou od roku 1958. Dnes jej využívá pravoslavná církev, která jej pojmenovala chrámem Zvěstování Přesvaté Bohorodice.

Řád servitů vznikl ve 13. století s cílem bezmezné úcty k Panně Marii. Podle tradice se roku 1233, na svátek Nanebevzetí Panny Marie, odehrálo zjevení, které přimělo sedm Florenťanů opustit dosavadní životy. Uchýlili se na samotu do Monte Senario a tam společně založili klášter. Do Prahy se servité dostali poprvé právě roku 1360.

Kostel byl založen Karlem IV. dne 24. března 1360 a stavba probíhala mezi lety 1360 a 1375. Legenda praví, že Karel IV. splnil slib, který dal před obrazem ve florentském klášteře servitů – tehdy nemocný panovník se zaručil, že v Čechách založí klášter tohoto řádu jako dík za uzdravení. Dalším možným důvodem mohl být záměr posílit upadající náboženský život Čech a Prahy druhé poloviny 14. století. Již roku 1359 si Karel IV. vyžádal od papeže Inocence VI. souhlas se založením nového kláštera v Praze, a bylo mu vyhověno. Podle kronikáře Beneše z Weitmile byl kostel zřízen u starší kaple Panny Marie.

Do dramatických událostí zasáhly husitské války. Roku 1420 byl klášter Pražany vyloupen a pravděpodobně i vypálen; bratři se v té době nacházeli již ve vyhnanství. Klášterní areál ležel přímo mezi válčícími stranami, a 15. září 1420 Pražané umístili dva velké praky do blízkosti kněžiště kostela. Obránci je sice zničili, Pražané však vzápětí prolomili jižní zeď a přistavili do lodi klášterního kostela velké dělo, z nějž mířili na královskou posádku obleženou na Vyšehradě. Těžká poškození lodi si vynutila nové zaklenutí, které odborníci odhadují do období pozdní gotiky, přibližně mezi lety 1436 a 1480.

Servité se do kláštera vrátili pravděpodobně krátce po skončení husitských válek – doloženým svědectvím je finanční dar klášteru z roku 1439. Samotná oprava kostela se však uskutečnila až po roce 1480, hrazena z příspěvků různých donátorů. Novoměstský měšťan Mikuláš Replík daroval kostelu zvon, který však farníci od sv. Vojtěcha přenesli do svého kostela. Navzdory darům zůstával klášter velmi chudý a v 80. letech 15. století byl patrně úplně opuštěn, přičemž péče o něj přešla do královské správy. Roku 1498 zaplatili mniši od sv. Vojtěcha pro kostel Na Slupi nový zvon. V té době jej zastupovali Duchek a Mikuláš ze šlechtického rodu Švábů z Chvatlin – jejich erb se zachoval na svorníku klenby lodi uvnitř kostela.

Pojmenování stavby má bohatou historii. Nejstarší latinský název „in viridi" (na zeleném) odkazoval na luční charakter místa; česky se ustálilo „na trávníčku", pravděpodobně podle zelených luk v Botičském údolí, na nichž klášter stál. Ve středověku se celý areál označoval jednoduše „Botič" podle sousedního potoka. Název „Na Slupi" pochází ze staročeského slova „slup" (sloup), neboť klenba kostela spočívá na jediném pilíři. Podle jiného výkladu se název ustálil až v 16. století a odvozuje se od slupů – rybích nádrží, jež bývaly umístěny v nedalekém Botiči.

Dnešní podoba kostela je převážně novogotická. Pro zvídavého návštěvníka nabízí stavba hned několik zajímavostí: neobvyklou klenbu nesenou jediným pilířem, stopy husitského obléhání přímo zapsané do konstrukce lodi, erby středověkých donátorů na svorníku i klidnou polohu v zeleni botičského údolí pod Vyšehradem.