Kostel svatého Jana Křtitele v Horních Habarticích stojí na táhlém návrší a spolu s farou a školou tvoří zajímavý stavební komplex. Jedná se o pozdně barokní sakrální stavbu, jejíž vznik úzce souvisí s osobitou příběhem místního horála.

Příběh kostela se odvíjí od chvíle, kdy Jiří Hauptmann z Habartic přinesl z bavorského pomezí dřevěnou sochu Spasitele. Tuto sochu začali místní lidé s oblibou uctívat. S povolením vrchnosti pak Hauptmann v roce 1745 postavil malou kapli, aby měla socha důstojné místo. Brzy se kostol stal terčem zájmu poutníků ze širokého okolí, kteří sem proudili v procesích. Když se kapli dostalo příliš málo místa, rozhodli se místní o výstavbě nového kostela. Ten byl postaven v roce 1787 a postupem času nabýval na důležitosti – v roce 1858 se stal farním kostelem. Po zavedení josefínských reforem, které zakazovaly poutě, se uctívání sochy omezilo jen na místní věřící a okolí Habartic.

Architektura kostela vypovídá o několika stavebních fázích. Snadno se zde pozorují prvky z různých období – průčelí vzniklo až v 19. století, kdy byla původní loď prodloužena. Stavba je jednolodní a obdélná, s presbytářem polokruhově zakončeným, který má sakristii na severní straně. Boční fasády i závěr jsou decorovány dvojicemi pilastrů s kasulovými okny. Průčelí je tvrdě geometrické, členěno čtyřmi pilastry a završeno zcela hladkým trojúhelníkovým štítem s malým kruhovým okénkem. Nad vstupem je umístěna nika se soškou sv. Jana Křtitele.

Interiér ukazuje složitou stavební historii. Presbytář je členěn pilastry a má valenu klenbu s pásy, která se v závěru mění v konchu s lunetami. Obdélná loď, krytá stropem s fabionem, byla v minulosti rozšířena výklenky se čtyřmi okny, což ji činí zvláštně proporcovanou. Ve střední části loď zužuje dvojice pilastrů, z nichž se sbíhají pásy ze stropu. Kruchta má традičnú prkennou poprsnici a podkruchtí je kryto stropem s pásmem stlačené klenby.

Vybavení kostela odráží jeho poutnický a farní charakter. Hlavní oltář je zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Páně a má pseudogotický styl; jeho součástí jsou barokní sošky sv. Václava a sv. Prokopa. Dva boční oltáře z 19. století patří sv. Janu Nepomuckému a Panně Marii a nesou znaky historického stylu. Kazatelna a křtitelnice pocházejí z konce 18. století. V kostele se také nachází barokní socha Krista v okovech a další barokní sošky svatých.

Kostel byl v roce 2008 podroben rekonstrukci, která jej vrátila do důstojného stavu. Dodnes zůstává místem zájmu těch, kdo se zajímají o barokní architekturu a dějiny poutnických míst v česko-moravském pohraničí. >>>>