Žatecká brána stojí na západním vstupu do historického jádra Loun a je součástí lounského opevnění zapsaného jako kulturní památka. Přestože se dochovala jen jako fragment někdejšího souvrství bran a věží, patří k nejvýraznějším pozůstatkům středověkého opevnění města.

Fortifikace Loun vznikala souběžně se založením města v počátcích druhé poloviny 13. století. Do středověkého jádra vedly dvě brány: na západě Žatecká, na východě Pražská. Zatímco Pražská brána zanikla beze stopy, ze Žatecké se dochoval alespoň barbakán – předbranné opevnění. Vlastní středověká věž Žatecké brány stávala v dnešní Žatecké ulici přibližně na rozhraní domů čp. 10 a 11 a zbořena byla nejpozději před rokem 1822. Terminus post quem je rok 1744, kdy je věž ještě zaznačena na schematickém plánu města. Přesné datum demolice se zatím nepodařilo zjistit; historici předpokládají, že by odpověď mohla být ukryta v dosud neprobádaných lounských účetních písemnostech z období přibližně 1750–1820.

Dnešní Žatecká brána – původní barbakán – byla postavena v roce 1500 v rámci rozsáhlé rekonstrukce lounské fortifikace a výstavby jejího vnějšího hradebního okruhu. Svědčí o tom latinský nápis na průčelí. Nejpozději od roku 1500 se celek skládal ze tří objektů: nového barbakánu (dnešní brány), za nímž stála starší středověká věž, a za ní ještě menší branka, zřejmě totožná s „věží zvanou Srub", za jejíž opravu město platilo již v dubnu roku 1463. Existenci tří článků jednoznačně dokládá zápis z roku 1606, kdy se zhotovovaly klíče „k bráně prostřední Žatecký".

Podobu zaniklé středověké věže lze částečně odvodit z dobových vedut. Slezský grafik a kreslíř Jan Willenberg zachytil město nejméně dvakrát; jeho starší celkový pohled byl otištěn v roce 1602 v Diadochu Bartoloměje Paprockého. Na severním pohledu stojí v popředí barbakán se střechou doplněnou vížkami, za ním je z vlastní brány vidět jen dlátková střecha. Oba objekty spojovala hradba s podsebitím. Zda i oslavný tisk z roku 1678 k narození arcivévody Josefa, budoucího císaře Josefa I., zobrazuje středověkou Žateckou bránu, není jisté – poloha i tvar střechy by tomu odpovídaly, jistota však chybí.

Před branou se rozkládal příkop přemostěný kamenným mostem, poprvé doloženým roku 1470, kdy byl znovu dlážděn. Na mostě stávaly krámky řemeslníků, nejčastěji zámečníků, které město pronajímalo. Na Willenbergově vedutě je patrný mohutný val před branou, oddělující vnitřní město od Žateckého předměstí. Nejpozději roku 1600 byl val napuštěný vodou a říkalo se mu „louže" nebo „rybníček" – lovily se v něm ryby. Naproti bráně, za valem, stávala věž s podsebitím jako součást opevnění Žateckého předměstí.

Přestože brána plnila obrannou funkci, její výtvarný program na západní fasádě naznačuje, že sloužila především jako reprezentační vstupní průčelí. Půdorysem 10,5 × 2,7 metru se blíží tzv. kulisové bráně. Profilovaný portál je široký 450 centimetrů a zakončený lomeným obloukem. Po jeho obou stranách jsou osazeny nápisové desky, nad korunní římsou pak deska třetí. Všechny tři nesou latinský text. Dva překlady se dochovaly zřetelně: „Kdyby Bůh nehlídal obec, marně by bděl ten, kdo by se o to pokoušel" a „Prospěchářství, tajná zášť a mladická nerozvážnost rozvrátily Říši římskou."

Pro zvídavého návštěvníka je Žatecká brána místem, kde se dochovaná středověká hmota prolíná s vědomím dávno zaniklých staveb. Latinské nápisy, kamenné detaily portálu i skutečnost, že za bránou kdysi stávala další věž a za ní ještě jedna, z ní dělají zastávku přesahující to, co je na první pohled vidět.