Kostel svatého Jana Křtitele a svatého Prokopa se nachází v Českých Budějovicích na Pražském předměstí za obchodním domem Družba, v místech bývalého Starého Města. Je to filiální kostel římskokatolické církve se státním statusem kulturní památky od roku 1963.

Stavba byla založena na počátku 13. století pro předlokační osadu Budivojovice a původně byla zasvěcena pouze svatému Prokopovi. Její počátky spadají do raně gotické doby, kdy měla statut farního kostela. Tento statut si oficiálně zachovávala až do 16. století, i když postupně přešla pod patronát kostela svatého Mikuláše. Během staletí prošla kostel výraznými stavebními změnami. Po počáteční gotické fázi následovaly pozdně gotické a barokní přestavby. V 19. století se stavba podrobila regotizaci. Poslední významný archeologický výzkum se konal v roce 2025.

Kolem kostela se od 13. století rozprostírá hřbitov převážně empírového rázu. Poslední pohřeb zde proběhl 23. dubna 1889, v den, kdy se zároveň zahájily pohřby na nové hřbitovní lokaci. Při přeměně Starého Města v panelové sídliště byla jeho nejstarší část zachována, zatímco mladší část se proměnila v park.

Exteriér představuje kamenná stavba s průčelní hranolovou věží orientovanou na východ. Loď kostela měří přibližně čtrnáct metrů na délku a deset a půl metru na šířku, překrývá ji vysoká valbová střecha. Věž završuje charakteristická cibulovitá báň. Její klíčovým prvkem je vyškrábaný letopočet 1461. Nárožní partie se zdobí renezanční sgrafitovou bosáží. Fasádu členují čtyři gotické novodobé kružbové okna, která iluminují vnitřní prostor. Zazděný gotický portál v přízemí věže s asymetrickým umístěním svědčí o stavebních úpravách.

Interiér odhaluje bohaté gotické řešení. Presbytář a sakristie mají křížovou klenbu s klínovitými žebry vycházejícími z jehlancových konzol. Hlavní loď je zaklenuta valenou klenbou s výsečemi a dekorativními žebry, prostor pod kůrem pak hvězdicovými klenbami. Jihozápadní část lodi nese kůr s třemi hrotovými oblouky na polygonálních sloupcích. Nástěnné malby pocházejí z několika dob – nejstarší vrstva ze tří čtvrtin 15. století, zatímco z konce 16. století pochází obrazy svatého Floriána, svatého Václava a Madonské scény. Interiér obsahuje i barokní obrazy apoštolů a pozdně gotickou sochu Madony s dítětem na bočním oltáři. Vitráže jsou výrobou 70. let 20. století.

Kostel si zaslouží návštěvu především pro svou architektonickou vrstvitost, v níž se odrážejí staletí české stavitelské tradice. Kombinace gotických prvků s pozdějšími úpravami i spojení s místní historií jej činí pozoruhodným místem pro pochopení vývoje české religiozní architektury.