Kaple se nachází na kopcovitém výběžku Vizovické vrchoviny, 14 kilometrů jižně od Uherského Hradiště, na hranici okresů Uherské Hradiště a Hodonín. Tento kopec sloužil v minulosti jako významný orientační bod v krajině a podle archeologických názorů mohl být dříve pohanským božištěm a slovanským pohřebištěm. Už předtím, než sem byla v sedmnáctém století umístěna kaple, stál na его vrcholu velmi starý kříž. Lidová tradice si pamatuje, že tudy v devátém století procházeli při cestě do Veligradu svatí Cyril a Metoděj.

Počátky kaple sahají do roku 1662, kdy si kníže Hartmann z Lichtenštejna, majitel ostrožského panství, vyžádal od biskupské konzistoře v Olomouci povolení ke stavbě. V prostonárodní víře doufal, že nová kaple zasvěcená svatému Antonínovi Paduánskému odvrátí nezvyklé počasí a nepřízeň, která v kraji panovala a ohrožovala úrodu. Po několika urgencích souhlas obdržel v roce 1668, když byl na jaře roku položen základní kámen v přítomnosti rektora jezuitské koleje v Uherském Hradišti a hejtmana ostrožského panství. Stavba byla dokončena o dva roky později, v roce 1670. Inventáře z roku 1672 zachycují bohatost kaple: stříbrný kalich s patenou, ciborium z blatnického kostela, portatile se ostatky svatých na pevném oltáři a šest dřevěných svícnů.

Stavbě se na základě roboty podíleli obyvatelé okolních obcí – Blatnice, Ostrožské Lhoty a Hluku. Na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století došlo k dalšímu rozšíření. V letech 1696–1697 byla k původní osmiboké rotundě přistavěna chrámová loď, při níž pracoval italský štukátor zvaný Rezzy (pravděpodobně Rossi da Lucca), který pro kapli vyhotovil také nový obraz svatého Antonína. Vedle kaple vznikl poutní dům pro občerstvení poutníků. Další obnovy se dočkala kaple v polovině osmnáctého století. Blatnický farář Jiří Hnátek inicioval v letech 1748–49 rekonstrukci, při níž byla nad presbytářem zbudována věžička a nedaleko vrcholu kopce byl odkryt vodní pramen. Tento objev měl zázračné účinky – počet uzdravení vzrostl a zájem o toto poutní místo se zvýšil. V roce 1771 už kaple disponovala dvěma oltáři: jedním zasvěceným svaté rodině a druhým čtrnácti svatým pomocníkům.

Konec osmnáctého století přinesl pout těžkou zkoušku. Reformy císaře Josefa II. vedly k postupné likvidaci poutních míst. V roce 1784 bylo arcibiskupskou konzistoří povoleno vybavení kaple rozprodati, a o dva roky později byla kaple z guberniálního výnosu zrušena a odsvěcena. Vybavení se rozebíralo pro chudé kostely a samotná budova byla prodána židovce Sáře Dobruškové, která ji chtěla využít jako stavební materiál. Kaple byla ponechána v ruinách – bez dřevěného chóru, bez dveří a oken, bez střechy a stropů. Dobytek se v ní volně procházel.

Obnova kaple se udála až během napoleonských válek a po jejich skončení. V roce 1810 postavil Martin Straka z Ostrožského Předměstí u kaple nový kříž. Po jednáních z let 1812–1815 a audience u císaře Františka I. se obci Blatnici podařilo zpustošenou kapli znovu získat. Zakoupila ji za 2000 zlatých z dobrovolných příspěvků a 30. května 1815 se zavázala k její opravě a věčnému udržování. Vysvěcení se kaple dočkala až 16. června 1819, po dlouhých a finančně náročných pracích, které byly financovány přispěním okolních obcí a dokonce i ze Slovenska. V té době měl klíče od kaple blatnický farář, kterému jako kompenzaci připadala i věřitelská ofěra.

Dnes stojí Svatý Antonínek jako chráněná kulturní památka České republiky a zůstává celoročně přístupný. Návštěvníci mohou pozorovat jeho barokní architektonické prvky a pociťovat atmosféru staré poutní tradice, která jej provází více než tři a půl století.