Černá ulice leží na Novém Městě mezi ulicemi Myslíkova a Opatovická. Předpokládá se, že její jméno pochází od tmavého a úzkého charakteru ulice, ačkoliv podle historika Heraina mohla být pojmenována po jednom z občanů, který zde žil. Do osmnáctého století se užívalo starší označení "V Opatovicích", odkazující na osídlení, které zde existovalo již v raném středověku.

Kořeny ulice sahají do roku 1115, kdy kladrubští benediktini založili vesnici Opatovice s kostelem sv. Michala. Tato osada se rozvíjela po dobu středověku, až do roku 1348, kdy ji za vlády Karla IV. začlenili do Nového Města pražského. Od té doby byla Černá ulice součástí rozrůstajícího se města.

V průběhu dvacátého století se na ulici seskupily stavby, které ji proměnily v místo setkání architektonických stylů a osobností pražské intelektuální scény. V roce 1928 byla pětipatrová puristická budova Marathon (čp. 646/II) postavena Františkem X. Čtrnáctým pro Plichtův tělovýchovný ústav. V roce 1995 byla zakoupena synodní radou Českobratrské evangelické církve a od té doby zde sídlí Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy. V suterénu se dodnes zachovaly tři sportovně laděné reliéfy od Ladislava Šalouna, nyní součást fakultní knihovny. Návštěvník může obdivovat i původní dřevěné dvouramenné schodiště s dřevěným zábradlím nebo obraz V. Stříbrného z roku 1928, který visí na mezipodestě.

Druhou historicky cennou stavbou je dům čp. 170, spjatý se jménem Karla Teigeho, významného českého spisovatele. Původní novorenesanční dům čp. 1610/II byl postaven v roce 1882 Františkem Buldrou jako rodný dům rodiny Teigů. V roce 1927 se Karel Teige se svojí manželkou přestěhoval do sousedního čp. 170. Zde jej v letech 1927–1928 jeho přítel Jaromír Krejcar vybavil puristickou přestavbou – přidal dvě mansardová patra s dvoupokojovými garsony a zřízenou terasou na pátém patře. Pátým patrem obývali Teigovi manželé, matka s sestrou bydlela o patro níže.

Po odchodu Teigů v roce 1938 se budova zcela předala Dětskému Azylu milostného pražského Jezulátka, kterou azyl vlastnil od roku 1909. Komunistický režim však radikálně změnil osud stavby: byla znárodněna, transformována na internát základní školy a později na domov mládeže. V roce 1990 byla po privatizaci vrácena Kongregaci sester dominikánek. Při přestavbě na penzion v letech 1992–1994 byla Krejcarova puristická fasáda částečně poškozena umístěním kamenných desek kolem oken a pseudokubistických ozdob. Dnes zde sestry dominikánky provozují Katolický domov studujících, moderní církevní školské ubytovací zařízení.

Černá ulice tedy není jen průchozí trasou mezi ulicemi, nýbrž svědectví pražské historie – od benediktinské vesnice přes puristické stavby dvacátého století až k současným institucím, které jí dávají nový smysl.