Příběh: Plachého
Bylo to v poledne pod závojem hustého deště, kdy Jakub, pekař z Českých Budějovic, slyšel neuvěřitelný hluk vzdáleného bubnování. Jeho pracovní den na Plachého byl naprosto běžný, dokud si v místnosti nesnídal chladnou černou pivo. Nicméně zvuky se blížily s nezvyklou intenzitou. Jakub vyrazil ven na ulici, kde mokl do slonoviny a překvapivě vysoké rytmické třesoty vzbudily jeho zvědavost.
Před ním se objevil průvod skrytý za mraky — řada ozbrojených jezdců, každý s divnou korunou na hlavě a dlouhými šedivými vlasy, které visely jako oblaky v nebi. Všichni se opírali o děla nebo hrozné meče, ale jejich oči měly klidný a tajemný vzhled.
V čele průvodu vedl muž ve zvláštním oděvu. Jeho obličej byl skryt nízkou korunou plnou excentrických symmetrických figur. Jakub se snažil přemoci pocit úžasu, když si uvědomil, že jeho záda jsou roztažené studeným deštivým vírem. Jezdec však neměl na něj žádný pohled; místo toho se uklonil nešťastnému pekaři s nepokrytelnou uznalostí.
„Hovořte, kdo jste a co chcete zde?“ vykřikl Jakub, jeho hlas zněl divně vyschlým, i přes mrazivé pískání déště.
Za mužem se objevil druhý — starší jezdec s chladnýma očima. „Přijeli jsme z dávných dob,“ zašeptal v hlasu jako šelest listů, které si kdy žádaly, aby byly odneseny větrem. Jakub se nesouhlasně vrátil dolů; sny o božích a démonických králích často plýtvaly v jeho hlavách.
„Co chcete?“ opakoval, jen aby si odvzal chladný pocit nebezpečí, které se valilo do ulice jako náhlý vítr. Jezdci zůstali stát v klidu — jejich postavení bylo pevné a vyjádření rozhodné.
„Nejsme k ničemu,“ řekl vedoucí se znovu uklonil. „Jenom sledujeme.“
Jakub se zaskočil — jak mohli sledovat při takové bouři? Co bylo tohleho průvodu na Plachého Street tajemné, že žádný mohl vysvětlit jeho původ nebo účel?
Noc se postupně stahovala za mraky, když Jakub vrátil do své pekárny. Třesoucí se ruce připravily pohostinství pro samotu, která následovala tato neobvyklá setkání. Nikdo v městě neslyšel o tomto průvodě — jen muž a jeho zvědavé sny.
Od té doby Jakub často chodil na Plachého, aby se uklidnil, svlékal údiv a zkoumal tajemství, která se zdála být zapsaná mezi jeho stínovými myšlenkami. Každý den tam nalezl novou vůni — chutnou, jako je čerstvé moučné pečivo, nebo jakoby pochopil nezměrný tichý šelest hlasitých historických zvuků.
Co se tehdy stalo na Plachého Street? Žádný jeho soused ani přítel nikdy nedokázal odpovědět. Ale místo toho stojí — s množstvím tajemství, která čekají, až někdo dovolí jejich historii uniknout jeho tajným ulicím.