Příběh: Libocká 36

Vojtěch zaťal prsty do hrubé omítky, až se mu pod nehty usadil prach, a sledoval, jak se v oválném okénku pod střechou cosi pohnulo. Nebyl to závan větru, který by rozčísl dusný vzduch letního večera, ani stín pobíhající kočky. V tom úzkém průhledu, jenž připomínal rybí oko hledí…