Dominikánský klášter stojí v centru Opavy mezi ulicemi Pekařskou, Solnou a Mnišskou. Spolu s kostelem sv. Václava je chráněn jako kulturní památka. Jde o jeden z důležitých historických svědků života středověkého a raně novověkého města.

Klášter založil 1. září 1291 opavský kníže Mikuláš I. Opavský v severní části města nedaleko městských hradeb. Že byl klášter alespoň částečně dokončen v raném 14. století, dosvědčuje skutečnost, že se zde 7. června 1321 konala provinciální kapitula české dominikánské provincie.

Období Reformace a protireformace přineslo klášter těžké zkoušky. V roce 1542 celé osazenstvo kláštera včetně převora Leonharda Cypsensia zemřelo na mor. Protestantští opavští měšťané ihned využili situace a pustý klášter zabrali, přičemž se zmocnili všech klášterních i kostelních cenností včetně archivu. Krátko poté, ve dnech 9. a 14. června 1556, postihly Opavu dva ničivé požáry. Při prvním z nich vyhořel i dominikánský klášter. Požáry údajně založila žhářská skupina ve službách Francie a Osmanské říše. Klášter se tak podařilo opravit pouze provizorně. V únoru 1585 pak rozvášněný dav opavských měšťanů do kláštera vpadl a vydrancoval jej. Život dominikanům zachránili pouze někteří místní šlechtici, kteří měšťanům vzdorovali.

Na začátku 18. století se dominikáni pokoušeli klášter zrevitalizovat. Aby získali prostor pro nezbytné rozšíření, dohodli se s majiteli pěti solných krámů vedle kláštera, že budovy odstraní. Stavba nové klášterní budovy začala 5. dubna 1723. Stavitel Josef Rieth se zavázal vystavět dvoupatrovou budovu obrácenou průčelím do Solné ulice s bočními křídly na východ a západ. Za práci měl dostát 700 zlatých, 3 šefly žita a 3 sudy piva. Tesař Jakub Wildner pak postavil dvojitou pultovou střechu za 180 zlatých, 3 šefly žita, 2 šefly ječmene a bečky piva. Stavební práce probíhaly do listopadu 1723, pak se zastavily a pokračovaly od února 1724. Veškeré práce byly dokončeny do října 1724, přestože náklady překročily rozpočet o 128 zlatých.

Finanční problémy se však ukázaly být neřešitelné. Velkému zadlužení kláštera čelili sami dominikáni. Dne 14. března 1786 napsali převor Sigisbert Sigl a podpřevor Petr Müller moravskoslezskému guberniu, že klášter nemá dostatek prostředků na výživu a ošacení svých členů. Císař Josef II. rozhodl 17. června 1786 o zrušení kláštera. Dne 20. října 1786 byla v klášterním kostele naposledy sloužena mše a po jejím skončení došlo k předání veškerého zbývajícího majetku novému správci. Tímto aktem bylo ukončeno takřka pět století působení dominikánského řádu v Opavě.

V moderní době se o klášter vzorně stará Opavská kulturní organizace, do jejíž správy budova spolu s kostelem přešla v roce 2007.