Hroby Zámek

Zámek v Hrobech stojí nedaleko obce Radenína v tábořském okrese a představuje pozoruhodný příklad přetváření šlechtického sídla skrz staletí. Původně zde v sousedství vesnice stála tvrz, kterou později nahradil barokní zámek, a právě tato vrstva historických vrstev činí Hroby zajímavým svědectvím o vývoji české šlechty a jejích sídel.

Nejstarší zmínka o panském sídlišti v Hrobech vede do roku 1376, kdy zde podle dostupných záznamů sídlil Smil z Hrobů. Postupem času se vlastnictví měnilo mezi místní šlechtou, přičemž vesnice získala na důležitosti zvláště poté, co si Držek ze Sedlce, předek rodu Hrobských ze Sedlce, počal používat přídomek „z Hrob". Během patnáctého a šestnáctého století prošly Hroby řadou vlastnických změn: bratří Smrčkové z Mnichu zde obnovili pustlou vesnici, ale postupně se majetek dostával do rukou новějších vlastníků. Когда se Jiří Hrobský ze Sedlce přestěhoval na blízký Radenín, původní hrobská tvrz postupně pustla.

Obnovu Hrob přinesl až Adam Smrčka ze Mnichu, který si v sousedství původní tvrze nechal vystavět renesanční zámek v počátcích sedmnáctého století. Jeho snaha však byla zasažena историческими událostmi: krátce před svojí smrtí se účastnil stavovského povstání a byl za to posmrtně odsouzen, přičemž Hroby byly zabaveny. Od roku 1623 patřila estátíka Augustinu Fellnerovi z Feldeku, později jeho dceři Marii Cecilii. Zámek postupně procházel rukama různých majitelů včetně hraběnky Kateřiny Eliški Sparové a hejtmana Petra Kocha.

Zásadní proměnu zámku inicioval František Jiří Koch, potomek Petrova rodu, který renesanční stavbu přestavěl do barokního stylu. V roce 1753 pak zámek zakoupila hraběnka Marie Terezie Krakovská z Kolovrat, majitelka sousedního radenínského panství, a stal se součástí jejího komplexního panství. Tímto obdobím končí historické záznamy dostupné z výzkumů.

Zámek Hroby, i když není běžně otevřen veřejnosti, zůstává architektonickou zajímavostí jihočeské krajiny. Jeho areál je chráněn jako kulturní památka, což svědčí o historické a stavební hodnotě objektu. Nabízí půvabný pohled na způsob, jakým se česká šlechta s menšími estátkami hájila skrz staletí při zachování svých sídel.