Šostýn Hrad

Zřícenina hradu Šostýn (německy Schauenstein) se nachází 1,5 km jihovýchodně od Kopřivnice v Moravskoslezském kraji. Hrad stojí na kopci ve výšce 442 metrů nad mořem, kde jihozápadní a západní svah jsou velmi příkrý, zatímco ze severní a východní strany terén pozvolněji přechází k plošině s rybníkem. Z architektonického hlediska lze na místě spatřit odkrytý základ bergfritu a zbytky sklepních prostor paláce, které byly částečně zrekonstruovány. Jsou zde rovněž vidět pozůstatky vstupních staveb, roztroušené zdivo a terénní úpravy ve skalách i v zemi. Hrad je chráněn jako kulturní památka a jeho prostory jsou volně přístupny veřejnosti.

Přesné datum vzniku hradu zůstává nejisté; předpokládá se, že vznikl v období let 1280–1290. Lokalita v té době patřila rodu z Hückeswagenu a hrad byl postaven na žádost příborského hraběte Jindřího z Hückeswagenu. Od konce 13. století až do první poloviny 15. století sloužil hrad svému účelu. Nejstarší písemná zmínka pocházejí z roku 1347, kdy byl hrad spolu s Hukvaldy ve vlastnictví olomouckého biskupa Jana VII. Volka, nemanželského syna Václava II.

Během 14. století si hrad postupně přisvojilo několik majitelů. Před rokem 1354 jej olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi daroval jako léno Alšíkovi z Fulštejna. Později se stal vlastnictvím rodiny Vikštejnů; kolem roku 1382 jej řídil Vítek z Vikštejna spolu se svými bratry Václavem a Bernardem. V průběhu této doby hrad měnil majitele – střídali se tu biskupové, zemští páni a členové šlechty. Roku 1396 ho olomoucký biskup zastavil Joštovi z Volfsberka, aby jej bránil během konfliktu mezi moravským markrabím Joštem a Prokopem Lucemburským. V roce 1400 bylo panství přeposlána Zikmundu Lucemburskému, který jej záhy postoupil oravskému kastelánu Jurkovi z Messenpeka.

V 15. století si o Šostýn postupně competovali různí šlechtici. Kolem roku 1402 se na hradě usadila loupežnická skupina. Roku 1405 obnovil Záviš z Vikštejna právní proces o navrácení hradu; vrácen mu byl až tři roky později biskupem Konrádem z Vechty. Následující léta byla plná sporů a nejednotnosti – mezi roky 1408 a 1412 zemřel Zvišův bratr Václav, a hrad se postupně dostal pod kontrolu Mikuláše Sokola z Lamberka. Když Záviš své majetku nedostal, několikrát se stěžoval biskupskému soudu na držení hradu násilím. Kolem roku 1420 vypukl definitivní střet – biskupské vojsko pod vedením Jana XII. Železného podniklo finální útok, hrad v tehdejším držení Mikuláše Sokola dobyla a pobořila. Tak skončila aktivní fáze fungování hradu; jeho zbytky jsou svědectvím o horlivých šlechtických sporech a politických konfliktech, které trápily moravskou šlechtu od 14. do 15. století. /p>