Svatyně Krista Krále Kaple

Vítejte ve Vysočanech. Zastavte se na chvíli a rozhlédněte se kolem sebe. Pravděpodobně máte pocit, že stojíte uprostřed obyčejné pražské čtvrti, obklopeni typickými činžovními domy, které tvoří rytmus této ulice. Možná se ptáte, kde se v tomto městském shonu skrývá památka, o které jste přišli dozvědět se v průvodci. A právě v tom spočívá celý kouzlo tohoto místa. Stojíte před Svatyní Krista Krále, jedním z nejvíce utajených a zároveň fascinujících koutů pražské sakrální architektury. Je to místo, které se nenechá hned odhalit, které vyžaduje pozornost a zvídavost návštěvníka.

Pojďme se společně vrátit v čase o více než sto let zpět, abychom pochopili, jak k vzniku tohoto neobvyklého místa došlo. Vše začalo v roce 1923. Tehdy vznikl Kostelní spolek, který měl za cíl vybudovat v této části Prahy důstojný chrám. Lidé v okolí cítili potřebu duchovního útočiště a začali sbírat prostředky na výstavbu kostela. Představte si tu tehdejší atmosféru, nadšení věřících a trpělivé shromažďování každé koruny, aby mohl vzniknout prostor zasvěcený Kristu Králi. Tato iniciativa byla vedena katechetou Arnoštem Olivou, který byl hlavním motorstrojem celé sbírky a věřil, že Vysočany si takový prostor zaslouží.

Cesta k realizaci však nebyla jednoduchá. Věřící museli jednat s městskou radou, a právě zde vznikl jeden z nejzajímavějších aspektů této stavby. Město totiž nechtělo v této lokalitě vidět pouze náboženskou budovu, ale kladlo důraz na rozvoj bydlení a urbanizaci. Výsledkem byl neobvyklý kompromis. Pozemek byl prodán v roce 1929, ale s velmi přísnou podmínkou: před kostelem musel vzniknout činžovní dům. Tato dohoda zásadně ovlivnila to, jak památka vypadá dnes. Kostel nebyl postaven jako dominantní stavba, která by ovládala náměstí nebo ulici, ale byl v podstatě včleněn do městské zástavby, čímž se stal skrytým klenotem.

Nyní, když stojíte před budovou, vnímejte její architektonický charakter. Svatyně Krista Krále je vybitným zástupcem funkcionalismu. Tento styl, který v době svého vzniku prosazoval heslo forma následuje funkci, se zde projevuje v čistotě linií a absenci zbytečných ozdob. Projektu se chopil architekt Bedřich Vrzal a za samotnou realizaci zodpovídala stavební firma pod vedením O. Nekvasila. Podívejte se na celkovou kompozici. Funkcionalistická sakrální architektura je v českém prostředí poměrně vzácná, protože náboženské stavby se často držely tradičních historických stylů. Zde však vidíme odvahu k moderně a jednoduchosti.

Všimněte si, jak stavba zapadá do okolí. Je to architektura, která se nenápadně vplétá do každodenního života obyvatel Vysočan. I když je zvenčí střízumná, vnitřní prostor je naprosto jiným světem. Pokud vstoupíte dovnitř, věnujte pozornost výzdobě, která je dílem skutečných mistrů svého oboru. Vnitřní i vnější prostory obohatil svou prací významný sochař Damián Pešan a malíř Zikmund Rudl. Jejich umění dodává této funkcionalistické schránce hloubku a duchovní rozměr. Je to fascinující kontrast mezi strohou, moderní architekturou a bohatým, citlivým uměleckým zpracováním.

K historii tohoto místa patří i jména lidí, kteří byste bez nich dnes u této zdi nestáli. Kromě již zmíněného Arnošta Olivy nesmíme zapomenout na Msgre. Františka Kordače, jehož štědrý dar výrazně pomohl k dokončení stavby. Vrcholem celého procesu bylo září roku 1930, kdy byl kostel slavnostně vysvěcen biskupem Antonínem Podlahou. Představte si ten den, kdy se zde poprvé sejšli lidé, aby oslavili dokončení svého společného snu, který trval od založení spolku v roce 1923 až po finální konsekraci.

Nyní vás chci pozvat k jedné malé hře pozorovanosti. Podívejte se kolem sebe a zkuste si uvědomit, v jaké zvláštní situaci se tato svatyně nachází. Kostel Krista Krále je totiž v podstatě schovaný v pětiúhelníkovém bloku činžovních domů. Pro běžného kolemjdoucího, který neví, kam hledat, je stavba téměř neviditelná. Jediným skutečným vodítkem, které vám napoví, že se za zdmi obyčejných domů skrývá sakrální prostor, je velký nápis nad vchodem činžovního domu na parcele číslo šest set padesát osm. Je to v podstatě architektonická záhada uprostřed města. Kdo neví, kde hledat, ten svatyni přehlédne.

Je fascinující také sledovat, jak se měnilo vnímání této stavby v průběhu desetiletí. Ačkoliv byla vysvěcena už v roce 1930 a od počátku byla pro místní komunitu důležitá, oficiální uznání v podobě zápisu do seznamu kulturních památek přišlo až mnohem později. Stalo se tak až v říjnu roku 2003. Je to připomínka toho, že některé hodnoty jsou pro nás viditelné okamžitě, zatímco jiné vyžadují čas, aby je společnost plně ocenila a uznala jako nezbytnou součást našeho dědictví.

Tato kaple není jen budovou z betonu a kamene, je to památník lidské vytrvalosti a schopnosti najít kompromis. Je to důkaz toho, že víra a moderní urbanismus mohou existovat bok po boku, i když to znamená, že kostel musí ustoupit prostorovému nároku činžovního domu. Právě tato nenápadnost jí dnes dodává určitou intimitu a tajemství, které v jiných, monumentálních chrámech nenajdete.

Nyní, když už znáte příběh tohoto místa, doporučuji vám jej prozkoumat ve vlastním tempu. Vnímejte ticho, které zde panuje uprostřed městského hluku. Projděte si okolní prostor, znovu se podívejte na ten nenápadný nápis nad vchodem a zamyšlete se nad tím, kolik dalších skrytých příběhů pravděpodobně tají ulice pražských Vysočan.

Děkuji, že jste mě doprovázeli na této krátké cestě za skrytým klenotem funkcionalismu. Doufám, že vás Svatyně Krista Krále zaujala svou skromností i svou historií. Přeji vám příjemné pokračování v objevování krás našeho města. Na shledanou.