evangelický kostel ve Strměchách Kostel

Evangelický kostel ve Strměchách v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina je hodnotnou ukázkou sakrální architektury z roku 1788. Jde o takzvaný toleranční kostel. Ten si dodnes zachoval vzhled prosté obdélní stavby bez věže a je chráněn jako kulturní památka.

Vznik památky je úzce spjat s vydáním tolerančního patentu z roku 1781. Informaci o tomto dokumentu přinesl do obce bývalý katolický kostelník z Nové Cerekve Antonín Kubeš, který se následně přestěhoval do Berlína. V důsledku toho se začali občané Strměch hlásit k reformovanému vyznání. Protože nedosáhli zákonem vyžadovaného počtu pěti set členů pro založení samostatného sboru, připojili se v roce 1782 ke sboru v Moravči. Prvním farářem byl Jan Szalatnay starší. Ten se musel rychle naučit česky, aby mohl v roce 1784 začít kázat.

První bohoslužby v obci probíhaly v prostorách stodoly sedláka Vaverky. Po povolení krajského úřadu v Táboře začala stavba vlastního filiálního modlitebního domu v roce 1787. Budova vznikla díky úsilí místních obyvatel, kteří poskytli pozemek, dřevo z vlastních lesů a kámen. Další finance na materiál a řemeslníky byly vybrány prostřednictvím veřejné sbírky. Stavba trvala jeden rok a v listopadu 1788 byla posvěcena.

Architektonicky jde o podélnou budovu s bosovanými nárožími a trojúhelníkovým štítem v průčelí. Původní podoba byla velmi jednoduchá, s malými okny a hliněnou podlahou. Vzhledem k tehdejším tolerančním opatřením zůstala stavba trvale bez věže. Vybavení interiéru bylo vylepšeno až po zrušení těchto omezení. V roce 1881, k stému výročí tolerančního patentu, došlo k úpravě vnitřního prostoru, konkrétně k doplnění lavic ze tří stran kolem kazatelny. V letech 1990–1991 proběhla za působením faráře Zdeňka Souška generální oprava.

Sbor ve Strměchách se postupně rozrostl na 1600 členů. V roce 1867 se osamostatnil a jeho prvním farářem se stal Pavel Jan Jelen. Předtím zde působil Jan Szalatnay mladší, který pomáhal svému otci od roku 1820 a úřad faráře po něm převzal v roce 1874. V roce 2000 byl sbor přejmenován na Pelhřimov-Strměchy, jelikož se obec stala součástí města Pelhřimova a většina členů sboru pocházela z tohoto města.

Kolem kostela se nacházejí související objekty. Současně s modlitebnou byla v roce 1788 založena evangelická škola, kde v roce 1789 začal vyučovat Ignác Soukup z Valteřic. Škola později získala právo veřejnosti a v letech 1867–1869 byla postavena v nové budově, ve které sloužila do roku 1899. V roce 1870 byla vybudována evangelická fara. Ta po opravách v 20. letech 20. století dnes slouží jako rekreační objekt Českobratrské církve evangelické. V bezprostřední blízkosti je rovněž původní hřbitov, kde jsou uloženi první faráři.

Památka představuje autentické svědectví o náboženském vývoji na Vysočině a o úsilí místní komunity v období po tolerančním patentu. Její návštěva nabízí vhled do historie protestantismu v českých zemích skrze zachovalou architekturu a doprovodné objekty.