kaple svaté Anny (Panenské Břežany) Kaple

Kaple svaté Anny vznikla v letech 1705 až 1707 jako letní rezidence benediktinek z kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. Stavbu iniciovala šedesátiletá abatyše František Helena Pieroni da Galiano, dcera italského matematika a architekta Giovaniho Pieroniho. Stavbu podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela provádel stavitel Filip Spannbrucker, pocházející z rakouské stavitelské rodiny. Celá stavba se stavěla právě tři roky a její náklady činily 3895 zlatých a 20 krejcarů – stavitel obdržel honorář 995 zlatých, Santini pak 180 zlatých za plány a autorský dozor. Tato skromná čísla vypovídají o tom, že šlo skutečně o malou kapli, nikoliv o reprezentativní stavbu.

Kaple se nachází v areálu parku zvaného Horní zámek, který sloužil jako letní sídlo benediktinek. Od své stavby nebyla nikdy přestavována s jedinou výjimkou – v roce 1738 si přidala sakristii. Ideologická koncepce stavby se tak dochovává v úplné původnosti a poskytuje vzácný vhled do raného Santiniho díla.

Architektura kaple je věcí Santiniho geniality. Jde o jeho první radiálně rozvinutou paprsčitou centrálu, inspirovanou velkými italskými baroku Francescem Borrominiho a Guarinem Guarinim. Stavba má půdorys založený na soustředěných kružnicích: základem je pravidelný šestiúhelník o poloměru 14 loktů, do jehož tří vrcholů zasahují menší kaple tvořené pětiúhelnými kapličkami. Toto číslo – tři – není náhodné, neboť kaple je zasvěcena svaté Anně Samotřetí.

Zvenčí se stavba jeví spíše jako rovnostranný trojúhelník s bočními kaplemi než jako centrální stavba, kterou ji definuje zvláště tambur kupole. Fasáda je členěna rustikovanými lisénami s lisenovými rámy. Uprostřed se klene vícestěnná kupole, kterou vynášejí nárožní pilíře. Střešní lucerny nad každou boční kaplí mají pětiboký tvar s konkávně skrojenými rohy. Vnitřek je překvapen bohatou kompozicí stěn – střídají se širší a užší části, které navozují dojem radiálního rozšíření. Užší stěny jsou zarámovány edikulami s monumentálními sloupy jdoucími přes dvě podlaží. V přízemí i patře jsou tyto edikulové pole konvexně vypjatá a otevřená arkádami.

Tato kaple se stala prototypem paprsčité centrály, kterou Santini přivedl k dokonalosti ve své vrcholné tvorbě – zvláště v kostele svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Členěný tambur kupole a další architektonické prvky zde vypracované Santini opakovaně používal v pozdějších stavbách v Mladoticích a ve Zvoli. Zavedl také do české vrcholně barokní architektury nové téma „dutého pilíře" skrze edikulová pole v čelách.

Kaple je dnes chráněna jako kulturní památka České republiky. Návštěvník zde najde důkaz toho, jak i malá, téměř intimní stavba může nést myšlenky nejvyšší architektury své doby.