kostel sv. Matouše Kostel

Kostel sv. Matouše apoštola v Hrádku u Ctiboře patří k farní církvi územně podřízené pražské arcidiecézi. Leží na hrádeckém ostrohu nad meandrem řeky Blanice, původně v sousedství tvrze, kterou dnes zcela obklopuje obec. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky spolu s hřbitovní zdí, sochou sv. Václava, márnicí a kříží u brány hřbitova.

Kostel byl postaven v první polovině 13. století. Písemná zmínka o něm jako o farním chrámu pochází z roku 1350. Během husitských válek se fara ztratila, a v roce 1467 došlo k vypálení místní tvrze. Po roce 1547 iniciovali měšťané z Vlašimi obnovu kostela, neboť se Hrádek stal součástí vlašimského pantví. Od 17. století se zde konaly poutě k milostné sošce trůnící Panny Marie s Ježíškem, která se stala středem pobožnosti věřících.

Dochované stavební změny dokazují proměnu stavby přes staletí. Koncem 17. století byly k chrámu přistavěny boční kaple. Roku 1765 dostal kostel vyšší patro věže s barokní bání a lucernou, a zároveň bylo poblíž postaveníčko pro kněze. Rok 1780 přinesl zákaz pouští, oficiálně byla soška zajištěna, avšak již v roce 1790 byly poutě znovu povoleny. Roku 1787 vznikla lokalie, kterou povýšila roku 1855 na farnost. Mezi prvními dvěma faráři zde sloužili od roku 1844 regionální historik Antonín Norbert Vlasák a František Dobromil Kamarýt. V roce 2001 byla fara svěřena Kongregaci kněží mariánů.

Stavebně se jedná o jednolodní stavbu středověkého původu. Na západní straně dominuje hranolová věž s barokní bání a lucernou; v jejím okosnění se nachází barokní niše se soškou Panny Marie Lurdské. Loď je prosvětlena obdélnými okny s půlkruhovými nebo segmentovými záklenky, presbytář je zaklenut gotickou křížovou klenbou. Kostelem obíhá hřbitovní zeď se dvěma branami s barokním volutovým štítem.

Interiér nese stopy různých dob. Hlavní oltář s barokní architekturou z první poloviny 18. století ozdobuje novodobý obraz sv. Matouše z roku 1902 v rozvilinovém rámu; postranní branky zdobí barokní sochy apoštolů Petra a Pavla. Největší poklady však představuje gotická soška Panny Marie Hrádecké. Řezaná z lipového dřeva do výšky 71,5 cm, vznikla mezi lety 1370–1380 v téže dílně jako madona z Bečova nad Teplou. Soška vykazuje všechny znaky počátku krásného slohu: esovitě prohnutá postava v bohatě nařaseném plášti, koruna na hlavě. Ježíšek je v živém pohybu s rozpaženými rukama. Tato soška se stala cílem pouští věřících. Severní boční kaple sv. Josefa má vybavení z roku 1896 se socami sv. Josefa s Ježíškem, sv. Ludmily a sv. Alžběty. Ve věži visí tři zvony; nejstarší nese letopočet 1555.

Zvláštností je také Kaple Panny Marie Hrádecké, postavená roku 1826 asi 300 metrů jihozápadně od kostela nad údajně zázračnou studánkou. V roce 1904 byla přestavěna a její průčelí ozdobily dva reliéfy andělů. Uvnitř kaple se na zadní stěně nachází mozaika z glazovaných keramických tvarovek podle návrhu Jana Beneše, zhotovená v keramických závodech RAKO. Zobrazuje zjevení Panny Marie Hrádecké v oblaku a pohled na obec.

Kostel proto stojí za návštěvu především vinou své gotické sošky Panny Marie, jedinečného památného předmětu z počátku 15. století, a své bohaté vrstvené historie od středověku až do současnosti.