kostel svaté Kateřiny Alexandrijské ve Stráži nad Nisou Kostel

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské stojí ve Stráží nad Nisou jako důstojný svědek více než tří století místní náboženské historie. Jedná se o jednolodní barokní farní kostel litoměřické diecéze, postavený v roce 1728. Od roku 1966 jej stát chrání jako kulturní památku.

Historie tohoto místa sahá daleko před současnou stavbu. Původně tu nejspíše stál dřevěný kostel, z něhož se dochovala pouze zmínka o jeho zvonu. V roce 1599 jej nahradil renesanční kostel – luteránský, v souladu s dobovými poměry. Po roce 1627 se vrchnost snažila obec postupně rekatolizovat, avšak tento proces trval dlouho. Ještě v roce 1650 se v obci nenacházel ani jediný katolík. Kostel byl opraven roku 1671, jak dosvědčuje datace vytesaná do korouhvičky věže.

Zásadní změna přišla v letech 1727–1728. V rámci vlny oprav kostelů na gallasovských panstvích byla stará stavba zbořena, pouze věž byla zachována. Nový jednolodní barokní kostel, který zde vyrostl, byl vybaven bohatým vnitřním zařízením. Část interiéru pocházela z původní stavby – zejména cennými jsou raně barokní kazatelna z roku 1686 od truhláře J. Posselta či varhany z roku 1721. Drobné úpravy následovaly v letech 1856–1859, v roce 1873 přibyla levá hudební kruchta, avšak podstata objektu zůstala zachována.

Architektonicky je kostel obdélný, sálový s polokruhovým presbytářem a sakristií na jižní straně. Charakteristickou součástí je západní věž – hranolová s polygonální špicí a pokryta dvojí cibulovou bání. Vnitřek nabízí valené klenby s lunetami a mírně vyhloubenými zrcadly na stropě. Dřevěná trojramenná kruchta je zdobena šestnácti malbami ze života Krista a Panny Marie z roku 1857.

Kostelu se dotýká také smutnější kousek dějin. Právě zde, večer 23. června 1866, proběhla první potyčka prusko-rakouské války. Jejím obětem padl setník Emerich Berta z uherského městečka Ladany – první padlý tohoto konfliktu. Pamětní deska na jižní stěně kostela a pomník s křížem na jihovýchodním rohu sousedního náměstí připomínají tuto tragickou chvíli.

Vnitřní zařízení pochází z různých epoch. Hlavní oltář je barokní z doby okolo roku 1728, dva boční klasicistní oltáře jsou z roku 1857. Zvlášť zásluhu si zaslouží varhany – původně barokní nástroj z roku 1721, který v průběhu 20. století prošel rozsáhlými opravami a rozšířením na dnešnějších dvanáct rejstříků.

Kostel je dodnes živou farní sakristií a stojí za návštěvu jako výrazný příklad barokní architektury pobělohorského období s hlubokými historickými kořeny.