CEVRO Univerzita Univerzita

Vítejte v srdci Prahy. Stojíte právě před budovou, která v sobě nese vrstvy dějin našeho města, intelektuální ambice a překvapivé technické milníky. Podívejte se na fasádu před vámi. Vidíte před sebou stavbu, která svou vznešeností připomíná zlatý věk pražského občanstva. Je to místo, kde se setkávala moudrost, politika a společenský život. Dnes zde sídlí soukromá vysoká škola zaměřená na právo, ekonomii a politologii, ale její příběh začal mnohem dříve, než se v našich ulicích objevily první moderní technologie.

Pojďme se nyní vrátit v čase o téměř dvě stětí. Je rok tisíc osm set čtyřicet pět. V této době vzniká spolek českého měšťanstva, známý jako Měšťanská beseda. Představte si tehdejší atmosféru. Byla to doba národního obrození, kdy se české měšťanstvo snažilo upevnit svou pozici, rozvíjet kulturu a vytvářet prostory pro intelektuální diskusi. Tato budova byla právě pro takové účely stvořena. Měla být symbolem tradice, stability a vzdělání. Byla to v podstatě centrum společenského života pro lidi, kteří tvořili páteř tehdejšího města, pro učence, obchodníky a státní úředníky.

Když nyní vnímáte celkový vzhled budovy, zaměřte se na její charakter. I když neznáme jména konkrétních architektů, kteří ji navrhli, je zřejmé, že měla vyzařovat důstojnost. Všimněte si, jak budova zapadá do okolí, a přesto v sobě nese určitou autoritu. Je to prostor, který měl být reprezentativní. Pokud se podíváte blíže na detaily, které vám dovoluje fasáda, uvidíte odraz pečlivosti, s jakou byla stavba v průběhu let udržována. Velmi důležitým prvkem, který budovu definuje, je její vnitřní prostor s otevřeným nádvořím, takzvaný atriový prostor, který přináší světlo a vzduch do hloubi stavby.

Nyní věnujte pozornost lidem, kteří s tímto místem byli spojeni. Mezi osobnostmi, které zde zanechaly svou stopu, můžeme zmínit například Ivana Langera. Je to místo, kde se stíkally různé pohledy na společnost a stát. Budova byla svědkem proměn režimů, společenských převratů a intelektuálních sporů. Dlouhá léta sloužila jako prostor pro lidi, kteří hledali pravdu v knihách a diskusích, a tato tradice vzdělávání zde přetrvává až do dnešní doby.

A nyní přicházíme k části, která vás možná překvapí. Tato budova totiž není jen o knihách a diskusích. Má v sobě ukryté tajemství moderní doby. Představte si rok tisíc devět set padesát tři. Právě z těchto prostor se do celého tehdejšího Československa vydalo úplně první televizní vysílání. Je fascinující pomyslet si, že v budově, která vznikla jako sídlo staroslavného spolku, se zrodila éra obrazového přenosu informací. Zde se začal psát příběh médií, jak je známe dnes. Tato technologická tradice zde nekončila. Později v těchto zdech působila i televizní stanice Nova, která byla první komerční televizní stanicí v České republice. Je tedy neuvěřitelné, že jedna a ta stejná budova sloužila jako centrum národního obrození, kolébka státní televize i místo zrodu soukromého televizního vysílání.

Pojďme se posunout k nejnovějším dějím. Po letech televizních studií se budova vrátila ke svým kořenům, tedy k vzdělávání. V roce tisíc devět set devadesát devět zde vznikla liberálně konzervativní akademie. O několik let později, v roce dva tisíce šest, byla zřízena vysoká škola a zároveň proběhla komplexní rekonstrukce celé budovy. Cílem bylo vrátit stavbě její formerní জাকázaný lesk a zároveň ji přizpůsobit moderním potřebám studentů práva a ekonomie. Tento vývoj vyvrcholil v roce dva tisíce dvacet pět, kdy došlo k transformaci školy na instituci univerzitního typu.

Když dnes stojíte před touto budovou, vidíte tedy víc než jen zdi a okna. Vidíte místo, kde se setkává staré s novým. Je to prostor, kde se v jedné části vznáší duch staroslavného měšťanstva a v druhé části moderní akademické debaty o politice a právu. Je to místo, kde se setkal starý svět papírových dopisů a nový svět digitálního vysílání.

Všimněte si, jak se v této budově prolínají různé identity. Od měšťanské besedy přes televizní studia až po současnou univerzitu. Každá z těchto ér přidala k budově nový význam, ale společným jmenovatelem zůstává komunikace. Ať už šlo o osobní rozhovory v devatenáctém století, o vysílání signálu do tisíců domácností v polovině dvacátého století, nebo o přednášky profesorů v současnosti.

Nyní vás zveme, abyste si budovu prohlédli zblízka, vnímali její atmosféru a zkusili si představit ty všechny lidi, kteří tudy procházeli. Možná si představíte studenty v líných letních dnech, nebo techniky, kteří s napětím připravovali první televizní obraz. Tato budova je živým důkazem toho, že Praha je městem, které neumí zapomenout, ale umí se neustále přizpůsobovat.

Děkujeme, že jste s námi strávili chvíli u tohoto fascinujícího místa. Doufáme, že vás příběh této budovy zaujal a že v ní nyní vidíte víc než jen krásnou architekturu. Přejeme vám příjemnou další procházku městem a mnoho dalších objevů v ulicích našeho hlavního města. Na shledanou.