Kostel svatého Mikuláše (Nový Jičín) Kostel

Vítejte v Novém Jičíně. Stojíte právě na místě, které je srdcem a zároveň i tichým svědkem mnoha staletí probíhajícího života. Před vašima očima se tyčí kostel svatého Mikuláše a já vás vítám jako vašeho průvodce touto krátkou, ale bohatou cestou časem. Než se vydáte dál, zastavte se na okamžik a prostě se dívejte. Vnímejte tu přítomnost, tu váhu historie, která z tohoto místa vyzařuje. Před vámi se tyčí budova, která není jen zdí a střechou, ale živým kronikářem celého okresu. Podívejte se především nahoru, na tu dominantní čtvercovou věž. Její cibulovitá střecha se tyčí nad okolními střechami a určuje celkový charakter tohoto místa. Je to první věc, která každého návštěvníka zachytí, a právem tak je. Tato věž slouží jako maják historie, který zde stojí už neuvěřitelně dlouho.

Abychom ale skutečně pochopili, co právě vidíte, musíme se společně s vámi vrátit hluboko do minulosti, až do počátků třináctého století. Představte si tehdejší krajinu, mnohem divočejší a méně osídlenou, než je ta dnešní. Právě tehdy, v těchto počátcích třináctého století, zde vznikla první stavba. Nebyl to však kamenný chrám, jak ho známe dnes, ale skromná dřevěná stavba. Bylo to prosté, funkční a odpovídalo to tehdejší době. Postupem času však potřeba trvanlivosti a důležitosti tohoto místa vedla k tomu, že dřevo bylo nahrazeno kamenem. Tak vznikl kamenný jednolodný kostel s polygonálním presbytářem, což je ta část, která tvoří svatyni. Tímto krokem se kostel stal pevnou součástí krajiny. Je důležité zdůraznit, že se nejedná o jakýkoliv kostel. Kostel svatého Mikuláše je pravděpodobně nejstarším katolickým chrámem ve celé čtvrti Žilina a s vysokou pravděpodobností i v celém tomto okrese. Když si uvědomíte tu délku trvání, uvidíte, že stojíte před jedním z nejvýznamnějších duchovních pilířů tohoto regionu.

Nyní, když už znáte jeho kořeny, věnujte pozornost tomu, jak se tato stavba měnila v průběhu staletí. Kostel, který vidíte, není výsledkem jedné jediné doby, ale je to složitá mozaika různých stylů a epoch. Pokud se podíváte na jeho tvář, můžete v ní spatřit stopy mnoha přestaveb. Vidíte zde nádech gotiky, která tvoří základní kostru celého objektu. Následně se však historie kostela odvíjela velmi zajímavou cestou, kdy se stával součástí luteránského využití. To přineslo nové potřeby a nové způsoby, jak prostor vnímat. V roce 1612 došlo k významnému rozšíření lodi kostela směrem k západu, právě právě díky tomuto období. Tato změna formy ukazuje, jak se komunita kolem kostela měnila a jak se prostor musel přizpůsobit novým lidem a jejich víře.

Další zásadní zlom přišel mnohem později, v osmnáctém století. V roce 1756 prošla stavba výraznou restaurováním. V té době se věž dostala do nové podoby a kostel byl vymalován, což mu dodalo novou, svěžejší tvář. Právě v tomto období se také vytvořila nová okna, která do interiéru vnesla jiné světlo a změnila atmosféru celého prostoru. Tato barokní úprava dodala kostelu tu eleganci a vyváženost, kterou vnímáte i dnes. Historie se však nezastavila ani v devatenáctém století. V roce 1820 se v kostele uskutečnila jedna z nejdůležitějších kulturních událostí, když byla zde instalována nová varhpa od mistra Sebastiana Staudingera z Andělské hory. I když varhany přímo zvenčí nevidíte, jejich přítomnost v historii tohoto místa je nezastupitelná a definuje duchovní i hudební bohatství tohoto chrámu.

Při pohledu na tuto stavbu si můžete položit otázku, kdo všechno se s tímto místem spojoval. Historie nám vypráví jména lidí, kteří měli na osud tohoto kostela a okolí nemalý vliv. Mezi postavy spojené s tímto místem patří například Vok III. z Kravař, což ukazuje na vazby kostela k mocenským a šlechtickým rodům tehdejší doby. Nesmíme zapomenout ani na jméno Anny ze Šternberka, která je rovněž součástí tohoto historického kontextu. A samozřejmě, pokud mluvíme o hudebním dědictví, musíme zmínit právě Sebastiana Staudingera, jehož dílo v podobě varhan dodalo kostelu jeho unikátní hlas. Tito lidé, i když už dávno nejsou mezi námi, zanechali v každém kameni a v každém tónu tohoto místa svou stopu.

Nyní vás chci pozvat, abyste se trochu víc zaměřili na to, co se nachází přímo kolem vás, na samotné okolí kostela. Stojíte na Beskydské ulici a tato ulice má své vlastní tajemství. Možná si to hned nevšimnete, ale toto místo bylo kdysi mnohem jiným než je dnes. Kdysi zde totiž stával hřbitov. Pokud se podíváte na nízkou zídku, která obklopuje prostor kolem kostela, nebo pokud všimnete náhrobního kamene, který se nachází u jižní stěny, uvědomíte si, že toto místo bylo i místem posledního odpočinku mnoha lidí z okolí. Tato zídka a ten kámen jsou tichými svědky lidských životů, které zde kdysi probíhaly, a které jsou nyní součástí historie tohoto chrámu. Je to fascinující myšlenka, že zatímco se vy díváte na krásnou architekturu, stojíte na místě, které bylo po staletí propojeno s věčností a vzpomínkami na ty, kteří již odešli.

Tato kombinace sakrálního prostoru a bývalého hřbitova dodává celému místu zvláštní, hlubokou atmosféru. Je to místo, kde se historie dotýká každodenního života, kde se architektura mísí s památkou na lidské osudy. Kostel svatého Mikuláše tedy není jen památkou na náboženské tradice, ale je to komplexní svědectví o tom, jak se lidé v tomto regionu žili, věřili a jak se jejich svět měnil od třináctého století až po dnešek.

Doufám, že vám tato krátká cesta pomohla vidět v kostelu svatého Mikuláše něco víc než jen budovu z kamene a malty. Doufám, že jste vnímali ty vrstvy času, které se zde proplétají – od dřevěných chatřic až po barokní věž a hudbu varhan. Teď, když už znáte základy a příběhy tohoto místa, doporučuji vám pokračovat v procházce po Novém Jícině. Prozkoumejte další kouty tohoto města, které vás jistě nezklamou svou bohatostí. Přeji vám krásný zbytek dne a užijte si každou chvíli strávenou v tomto historickém prostředí. Děkuji vám za pozornost a na shledanou.