Městské opevnění v Domažlicích Hradby

Městské opevnění v Domažlicích v Plzeňském kraji představuje částečně dochovaný systém středověkých hradeb založených ve třináctém století. Z rozsáhlé fortifikace se zachovala zejména Dolní brána s přiléhajícími úseky hradby, hradba jihovýchodního nároží a předbraní jižní branky. Tyto pozůstatky jsou chráněny jako kulturní památka. Ochranný systém vznikl kvůli blízkosti bavorské hranice a přizpůsobil se úzkému terénnímu hřbetu, který na jižní straně lemuje říčka Zubřina.

Domažlice vyrostly v místech staršího sídliště nejpozději v první polovině šedesátých let třináctého století v rámci rozvoje sídelní sítě za posledních Přemyslovců. Vzhledem k sousedství s Bavorskem byly záhy opevněny a existence hradeb je poprvé doložena k roku 1288. Areál historického města zaujímá plochu asi 8,5 hektaru. Tvoří jej dlouhé ulicovité náměstí, kterým mezi Horní a Dolní branou vedla hlavní komunikace. Na severu a jihu na ni navazovaly další souběžné a kolmé ulice. Samostatně opevněným objektem býval domažlický hrad v jihozápadním nároží města. V původní podobě měl přibližně dvojnásobnou rozlohu, ale po požáru v roce 1592 byl zmenšen a dochovala se z něj jen jižní polovina areálu.

Obranný systém se ve vrcholné podobě skládal z hlavní hradby široké asi 220 centimetrů. Ve výšce okolo 550 centimetrů ji ukončoval ochoz s cimbuřím, který byl před rokem 1592 dodatečně zastřešen. Hradbu dříve členilo přibližně 25 věží rozmístěných ve třicetimetrových intervalech, přičemž věže chyběly v jihovýchodním nároží u hradu. V ostatních náročích stávaly okrouhlé věže. Zbývající věže měly půlkruhový půdorys a byly otevřené směrem k městu. Před hlavní hradbou se nacházel asi osm metrů široký parkán. Jeho hradba téměř zcela zanikla, ale podle vyobrazení z let 1592 a 1780 ji zesilovaly hranolové bašty. Na vnější straně pod hradbou vedl přibližně dvacet metrů široký příkop, jehož větší úseky zůstávají patrné na jižní straně města. Zhruba v polovině šestnáctého století byl před příkopem rozšířen val. Jeho vnější stranu zpevnila nová hradba s hranolovými baštami a předprsní zídkou se střílnami. Do města vedly tři brány a jedna branka: Horní brána, Dolní brána, Týnecká brána a jižní branka k Zubřině. Z velkých bran se dochovala pouze hranolová průjezdní věž Dolní brány. Má rozměry 10,3 × 7,8 metru s bočními zdmi silnými 270 centimetrů, raně gotickým portálem a renesanční klenbou průjezdu. Součástí obranného systému bývala do poloviny šestnáctého století také okrouhlá městská věž u kostela Narození Panny Marie, která dosahuje průměru asi 8,2 metru a má zdi silné 2,7 metru.

Přes svůj hospodářský a vojenský význam panovníci město často zastavovali. To vedlo k mnohým sporům mezi měšťany a zástavními držiteli města nebo domažlického hradu. Karel IV. město roku 1349 zastavil Jindřichovi z Hradce, ale o pět let později žádal měšťany o pomoc proti němu a panovník musel město nejspíše dobýt. Na začátku husitských válek obyvatelé vyplenili augustiniánský klášter, vzápětí však stali na straně katolického plzeňského landfrýdu a od roku 1421 město patřilo k táborskému svazu.

Město úspěšně odolalo menším katolickým útokům, pokusu o dobytí vojskem čtvrté křížové výpravy v roce 1431 a pohraničním válkám ve druhé polovině patnáctého století. Druhým doloženým vojenským útokem byl vpád Bavorů do Čech v roce 1373, který se měšťanům podařilo zastavit na domažlických předměstích. V první polovině devatenáctého století byl val na vnější straně opevnění rozvezen a ve stejné době začalo postupné zavážení příkopů.

Pozůstatky městského opevnění v Domažlicích v okrese Domažlice dnes tvoří cennou připomínku středověkého fortifikačního stavitelství v historickém jádru města v oblasti Chodska. Návštěvníci zde mohou osobně obdivovat dochovanou Dolní bránu, části hradeb a atmosféru historického regionu, která stojí za zkoumání.