Socha svatého Filipa Nerejského Socha

Vítejte v srdci historické Prahy, v místě, kde se každé gesto a každý kámen zdají vyprávět příběhy staré celé staletí. Stojíte právě na Hradčanském náměstí, v bodě, kde se setkává cesta vzhůru po hradní rampě s majestátním vzestupem k záměckým schodům. Cítíte tu zvláštní atmosféru, která tu vládne? Je to místo, kde se historie zastavuje a dovoluje vám, abyste se na ni podívali zblízka. Před vašima očima se tyčí monumentální barokní socha, která už desítky let, dokonce i celé století, bdí nad tímto průchodem. Věnujte jí nyní chvíli pozornosti, nechte své oči plynout po jejích liniích a vnímejte klid, který z tohoto díla vyzařuje.

Podívejtete se nyní blíž na samotnou postavu svatce. Všimněte si, jak je zobrazen v kněžském rouchu, které mu dodává vznešenost a zároveň působí velmi lidsky. V rukou drží misionářský krucifix, symbol své víry a neúprosných cest, které za svým posláním podnikal. A nyní, pokud se můžete, přibližte se ještě o kousek blíž a zaměřte svůj pohled na jeho srdce. Uvidíte tam něco naprosto neobvyklého a krásného – lilii, která z jeho srdce vyrůstá. Tato květina není jen ozdobou, je to silný symbol čistoty a nefalšovanosti, který dokonale doplňuje celou jeho postoj. Celá tato kompozice, tento pohyb a tato emoce, které vytesal umělec, vás mají vést k hlubšímu vnímání jeho života a poselství.

Nyní vás chci vzít do doby, kdy se tento kámen začal měnit v umělecké dílo. Pojďme se vrátit do počátků osátého عشرého století. Představte si rok tisíc sedm set čtrnáct. V té době se muselo jednat o velké věci, aby bylo možné takové dílo vůbec zrealizovat. Bylo potřeba získat povolení od České komory, což byl v té době zásadní krok pro jakoukoli významnou stavbu nebo sochařské dílo. A pak se vše rozběhlo. V roce tisíc sedm set patnáct byla socha konečně dokončena. Ale nešlo o dílo jednoho člověka. Tato socha je výsledkem úsilí celé jedné rodiny, která v té době ovládala pražské sochařské řemeslo.

V dílně slavného Jana Brokoffa se tvořila historie. Hlavním tvůrcem byl Ferdinand Maxmilián Brokoff, ale nebyl v tom sám. K jeho práci přispíval i jeho bratr, Michal Jan Josef Brokoff, a také jeho otec, Jan Brokoff. Představte si tu dílnu, ten prach z kamene, ten zvuk kladiva a rýtů, jak se rodina Brokoffů společně snažila vytvořit něco, co bude přetrvat staletí. Tato spoluprávačství mezi otcem, synem a bratrem dodala dílu neuvěřitelnou sílu a jednotu, kterou dnes při pohledu na sochu stále můžete cítit.

Věnujte nyní pozornost tomu, jak se toto místo měnilo v průběhu času. Socha zde totiž nestojí přesně tam, kde byla nejprve postavena. Původně byla instalována na Hradčanském náměstí v roce tisíc sedm set patnáct, ale čas a potřeby města měly jiné plány. Až v roce tisíc sedm set šedesát čtyři byla socha přenesena na své současné místo, právě sem, na rozhraní mezi hradní rampou a záměckými schody. Toto přesunění jí dodalo nový význam a nové souřadnice v prostoru, kde ji dnes potkáváme. A i v nejnovější historii se o ni starali lidé. V roce dva tisíce dvacet prošla socha důkladnou obnovou a péčí, aby její barokní krása mohla zachovat svou tvář i pro budoucí generace.

A nyní vám prozradím něco, co vás možná překvapí. Tato socha, kterou právě obdivujete jako vyobrazení svatého Filipa Nerejského, neměla být od začátku tím, čím dnes je. Je to jedna z těch zajímavostí, které v historii umění často nacházíme. Původní záměr byl totiž jiný. Když se začalo pracovat na jejím návrhu, měla tato socha představovat svatého Jana Sarkandra. Jak se to stalo, že se postava změnila a dnes u sebe nosí atributy Filipa Nerejského? To zůstává jednou z těch malých záhad, které v sobě barokní umění skrývá a které nás nutí přemýšlet o tom, jak se mění vnímání svatých i samotná umělecká díla v průběhu let.

Při pohledu na sochu si můžete vybavit i jména lidí, kteří se s tímto místem a tímto dílem spojovali. Kromě slavné rodiny Brokoffů zde v historii figuruje i jméno Františka Helfrída, hraběte Voračického z Paběnic. Historie těchto lidí, jejich ambicí a jejich vlivu na to, jak dnes vypadá naše město, je neoddělitelnou součástí každého kamene, který zde vidíte.

Teď, když už víte o této soše téměř vše, co je možné, doporučuji vám, abyste se na ni ještě jednou podívali, ale tentokrát už ne jako na pouhý kus kamene. Podívejte se na ni jako na svědka času, který viděl příchody i odchody pokolení, který přežil změny politiky i architektury. Vnímejte tu spojitost mezi barokní minulostí a vaší přítomností.

Nezůstávejte však stát jen zde. Hradčany nabízejí nekonečné množství dalších pokladů, které na vás čekají. Pokračujte po rampě směrem k hradnímu komplexu nebo se vydějte po schodech, abyste objevili další tajemství tohoto místa. Každý krok vás může dovést k dalšímu úžasu. Děkujeme vám, že jste strávili tuto chvíli s námi a že jste se zajímali o historii tohoto krásného města. Přejeme vám krásnou a inspirativní další cestu po pražských památkách. Na shledanou.