dům Jany a Jana Brummelových Rodinný dům

Vítejte, vážení návštěvníci, v jedné z nejzajímavějších částí našeho města, v Jižním Předměstí. Zastavte se prosím na chvíli, nadechněte se a plně se soustřeďte na budovu, která se nyní tyčí přímo před vámi. Stojíte před domem Jany a Jana Brummelových, stavbou, která na první pohled může působit nenápadně, ale v detailech a své historii skrývá fascinující příběh o odvaze, moderně a hledání nové identity v architektuře dvacátého století. Podívejte se na celkovou siluetu domu a vnímejte jeho přítomnost v prostoru ulice. Je to místo, kde se setkávají dvě odlišné éry, dva různé přístupy k tomu, jak by měl vypadat domov, a právě tento kontrast je tím, co činí tuto památku tak výjimečnou.

Abychom pochopili, co vlastně vidíme, musíme se společně vrátit v čase o více než sto třicet let zpět. Původní dějiny tohoto místa začínají v roce 1886. Tehdy zde plzeňský stavitel Eduard Kroha vyvedl k realizaci první verzi domu. V té době byla Plzeň městem v prudkém rozvoji, plným energie a ambicí, a domy v této oblasti odrážely dobový duch konce devatenáctého století. Představte si tedy tuto ulici v roce 1886, s jejími tehdejšími fasádami a atmosférou. Dům byl v té době klasickým zástupcem své doby, poskytoval bezpečí a stabilitu, ale v roce 1929 se vše zásadně změnilo.

Právě rok 1929 je pro tuto stavbu klíčový. V tomto roce se do projektu zapojil muž, jehož jméno zná každý, kdo se zajímá o světovou architekturu, Adolf Loos. Byl to architekt s velmi silným a nekompromisním názorem, který v té době radikálně přemýšlel o prostoru a formě. Rodina obchodníka Jana Brummela se rozhodla, že jejich dům už nebude jen obyčejným bytem, ale stane se vyjádřením moderního životního stylu. Loos tedy nepřišel jen s drobnými úpravami, ale provedl radikální přestavbu. Pokud se nyní podíváte na budovu, všímejte si jejího členění. Právě Adolf Loos navrhl nástavbu dvou celých podlaží a kompletně přetvořil interiéry. Tato změna nebyla jen otázkou zvětšení plochy, ale byla to intelektuální operace, která z původního domu z roku 1886 udělala moderní dílo umění.

Nyní věnujte pozornost průčelí domu. Prohlédněte si jeho linie a vnímejte, jak se budova vztahuje k okolí. Loos byl známý svým odporem k zbytečným ozdobám, které považoval za nepotřebné. V jeho pojetí byla krása v čistotě, v pravosti materiálu a v funkčnosti prostoru. Když se díváte na dům Brummelových, snažte se vnímat tuto jednoduchost, která je ve skutečnosti velmi složitá na dopracování. Je to architektura, která nekřičí, ale mluví klidným a sebevědomým hlasem. Je fascinující pomyslet si, že pod tou moderní podobou z roku 1929 stále dřímá základ z doby Eduarda Krohy. Je to jako vrstvený příběh, kde každá vrstva vypráví o jiném století a jiných hodnotách.

Kdo však byli lidé, pro které byl tento dům stvořen? Hlavními postavami jsou Jan Brummel a jeho manželka Jana. Jan Brummel byl úspěšný obchodník, člověk svého času, který měl dostatečný vkus i odvahu, aby si do svého domova pozval tak kontroverzního a uznávaného architekta jako byl Loos. Představte si, jaké to muselo být v roce 1929, když se v sousedství tradičních domů začal objevovat tento nový, moderní styl. Byla to v podstatě deklarace modernity. K příběhu domu patří také Hedvika Liebsteinová, další osobnost spjatá s tímto místem, která tvořila součást sociálního a rodinného kontextu tohoto domu. Tito lidé zde žili, pracovali a tvořili historii, která je dnes vpisána do samotných stěn budovy. Dům nebyl jen stavebním dílem, byl to živý organismus, v němž se prolínal obchodní život s rodinným klidem.

Pojďme se nyní zamyslet nad tím, proč je tento dům tak důležitý i dnes. Možná si říkáte, že je to jen jeden z mnoha domů v ulici, ale pravda je mnohem hlubší. V roce 2002 byla tato stavba oficiálně uznána a zahájena její ochrana jako nemovitá kulturní památka České republiky. To znamená, že stát uznal její nezastupitelnou hodnotu pro naše národní dědictví. Ale význam domu Brummelových přesahuje hranice našeho státu. Všimněte si, že budova je zapsána v mezinárodním katalogu ikonických domů. To je skutečně mimořádné uznání. Tento katalog sdružuje pouze ty nejvýznamnější díla světových architektů dvacátého století, která jsou navíc přístupná veřejnosti. Tím, že je zde dům Jany a Jana Brummelových, se Plzeň stává součástí globální mapy moderní architektury. Je to potvrzení toho, že v našem městě se nachází prostor, který je z hlediska designu a myšlení světové úrovně.

Zajímavostí, která vás možná zaujme, je právě vztah mezi exteriérem a interiérem. Zatímco zvenku vidíme radikální změnu a nástavbu podlaží, skutečný poklad se skrývá uvnitř. Interiéry jsou považovány za unikátní a jsou právě tím hlavním důvodem, proč je dům v onom mezinárodním seznamu ikonických staveb. Adolf Loos zde aplikoval své teorie o prostoru, kde se vnitřní dispozice přizpůsobila potřebám obyvatel, nikoliv naopak. I když nyní stojíme venku, zkuste si představit, jaké to musí být vstoupit do prostoru, kde každý detail, každý roh a každá plocha byla promyšlena tak, aby sloužila člověku a zároveň působila harmonicky. Je to architektura, která neřeší povrch, ale řeší podstatu bytí v prostoru.

Když se dnes díváte na tento dům, vidíte výsledek spolupráce několika jmen. Vedle již zmíněného Eduarda Krohy a Adolfa Loose se v souvislosti s budovou objevuje i jméno Straňáka. Každý z nich přinesl do stavby něco jiného, a přesto tvoří jeden celek. Je to připomínka toho, že architektura není statická, ale vyvíjí se. Dům z roku 1886 se v roce 1929 stal moderním palácem a v roce 2002 se stal chráněnou památkou. Je to cesta z praktického bydlení přes umělecký experiment až po historický dokument.

Nyní, než se rozloučíme a vy se vydáte dál, doporučuji vám ještě jednou pomalu obejít budovu nebo se na ni podívat z různých úhlů. Vnímejte, jak se mění dopad fasády v závislosti na světle a jak se dům zapisuje do rytmu Jižního Předměstí. Zkuste si představit ty diskuse, které se tu vedly v roce 1929, když se sousedé poprvé podívali na radikální změny, které Loos v domě provedl. Bylo to pravděpodobně šokující, odvážné a pro někoho nepochopitelné, ale právě tato odvaha je důvodem, proč jsme zde dnes a proč je tento dům uznáván po celém světě.

Dům Jany a Jana Brummelových je dokladem toho, že modernita není jen o nových materiálech, ale především o novém způsobu myšlení. Je to místo, kde se setkává plzeňská tradice s vizí světového architekta. Doufám, že vám tento krátký výlet do historie a architektury pomohl vidět tuto budovu v novém světle a že si odnesete pocit úcty k odvaze lidí, kteří chtěli žít v prostoru, který byl svým časem předběhnut.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemné pokračování ve objevování krás a tajemství našeho města. Nyní vás prosím, abyste si užili zbytek své procházky a všímejte se dalších detailů, které tvoří unikátní tvář plzeňského Jižního Předměstí. Na shledanou.