Dům čp. 2 (Frenštát pod Radhoštěm) Dům

Vítejte ve Frenštátě pod Radhoštěm. Zastavte se prosím na okamžik a plně vnímejte prostor, ve kterém se právě nacházíte. Stojíte na jižní straně náměstí Míru, v srdci města, a přímo před vámi se tyčí dům s číslem dvě. Je to jednopatrový měšťanský dům, který na první pohled působí jako tichý svědek mnoha generací místních obyvatel. Všimněte si jeho vyvážené siluety a způsobu, jakým zapadá do rytmu celého náměstí. Je to budova, která v sobě nese vrstvy času, od raného novověku až po konec devatenáctého století, a každá z těchto vrstev vypráví svůj vlastní příběh o lidech, kteří zde žili a pracovali.

Pojďme se nyní společně podívat hlouběji do historie tohoto místa, abychom pochopili, jak se dům stal takovým, jakým jej vidíte dnes. Abychom našli začátek, musíme se vrátit velmi daleko, až do roku tysíc šest set osm. Právě z tohoto roku pochází první písemná zmínka o tomto místě, a konkrétně o jeho tehdejším vlastníkovi, kterým byl Kryštof Kladerubský. Představte si, jaké to muselo být, stát na tomto místě před více než čtyřmi stylety. Tehdy byl Frenštát zcela jiný, ale právě lidé jako Kryštof Kladerubský pokládali základy pro rozvoj tohoto města. Dům následně vlastnili Jan a Václav Michnové, kteří v něm zanechali svou stopu a pomáhali mu v průběhu let růst a měnit se.

Když se nyní zaměříte na samotnou stavbu, všimněte si jejího nejvýraznějšího prvku. Podívejte se na barokní podloubí, které se před vámi rozprostírá. Toto podloubí s jeho třemi arkádami je skutečným klenotem architektury. V době, kdy byl dům v barokním slohu postaven, tedy kolem roku tysíc sedm set, sloužily taková podloubí nejen jako estetický prvek, ale především jako praktické útočiště pro chodce před deštěm nebo sluncem, a zároveň jako prostor pro obchodní činnost. Vnímejte rytmus těchto tří oblouků a pokuste se vyhledat zachovalé architektonické detaily, které dům stále zdobí. Právě v těchto detailech se ukrývá řemeslná zručnost stavitelů z počátku osmnáctého století, kteří chtěli, aby jejich dílo vyzařovalo stabilitu a městskou hrdost.

Historie domu však není jen o barokním klidu. Pokud se podíváte na celkový vzhled budovy, uvidíte i stopy pozdějšího, velmi radikálního zásahu. V roce tisíc osm set devadesát devět prošel dům hlubokou přestavbou. Tímto procesem se nestal anonymní objekt, ale dílo místního mistra Jana Palmy. Jan Palma nebyl jen obyčejným stavitelem, byl to uznávaný stavební a tesařský mistr, který v té době ovlivňoval podobu mnoha staveb v okolí. Jeho práce v roce tisíc osm set devadesát devět dům výrazně přetvořila a dodala mu podobu, kterou známe dnes. Je fascinující pomyslet si, jak se v jedné budově setkávají dvě tak odlišné éry, barokní elegance a pragmatismus konce devatenáctého století, a přesto tvoří harmonický celek.

Nyní prosím věnujte svou pozornost fasádě domu. Pokud se podíváte pozorně, uvidíte na ní umístěnou pamětní desku. Ta je zde jako připomínka místního rodáka, Břetislava Bartoše. Právě tito lidé, kteří se narodili ve Frenštátě a svým životem nebo dílem proslavili, tvoří duši tohoto města. Pamětní deska není jen kusem kamene v omítce, je to most, který nás spojuje s osobnostmi minulosti a připomíná nám, že i v malém měšťanském domě se může rodit velký talent. Břetislav Bartoš je v tomto domě vryt do paměti města, a vy nyní stojíte přesně tam, kde se historie setkává s přítomností.

Možná vás nyní zaujme jedna velmi zajímavá skutečnost, která z tohoto domu činí výjimečný objekt. Většina památek získává svůj ochranný status mnohem později, často až v době, kdy jsou ohroženy zánikem nebo v rámci velkých státních inventur. Dům číslo dvě je však památkově chráněn již od roku tisíc osm set devadesát devět. To znamená, že už v době, kdy jej Jan Palma radikálně přestavoval, byla uznána jeho hodnota a význam pro celou obec. Je to neuvěřitelně brzký uznání architektonické hodnoty, které svědčí o tom, jak si lidé ve Frenštátě již tehdy vážili svého dědictví a nechtěli dopustit, aby se vzácné prvky, jako je právě oné barokní podloubí, ztratily v proudě modernizace.

Když se nyní znovu rozhlédnete kolem sebe, vnímejte tento dům ne jako obyčejnou stavbu z kamene a malty, ale jako živý organismus. Od prvních zmínek o Kryštofovi Kladerubském přes barokní rozmach, přes tesařské mistrovství Jana Palmy až po odkaz Břetislava Bartoše. Tento dům je zrcadlem dějin Frenštátu pod Radhoštěm. Vidíte v něm ambice měšťanů, preciznost řemeslníků a úctu k rodákům.

Představte si, kolik lidí pod těmito arkádami prošlo za těch staletí, kolik rozhovorů zde bylo vedeno a kolik událostí se odehrálo přímo před touto fasádou. Je to místo, kde se každá dekáda zapsala do zdivů.

Nyní, když už znáte příběh domu číslo dvě, doporučuji vám jej ještě jednou pomalu obejít a z různých úhlů pozorovat, jak na něj dopadá světlo a jak se barokní prvky mísí s pozdějšími úpravami. Nechte se inspirovat atmosférou náměstí Míru a postupně se vydejte objevovat další skrytá zákoutí a památky tohoto krásného města. Děkuji vám za společnou procházku historií tohoto domu a přeji vám příjemné pokračování v objevování Frenštátu pod Radhoštěm. Na shledanou.