Dům čp. 75 Dům

Vítejte v Kolíně, v městě, kde historie není jen v knihách, ale je vytesaná do každého kamene a zapsaná v každé fasádě. Právě teď stojíte před domem s číslem sedemdesát pět. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a jen takto vnímejte atmosféru tohoto místa. Před vámi se tyčí stavba, která na první pohled působí jako jeden harmonický celek, ale ve skutečnosti je to fascinující vrstvený záznam několika století. Podívejte se na jeho průčelí. To, co vidíte, je takzvaný eklektický styl, což znamená, že dům v sobě spojuje prvky z různých období a směrů. Všimněte si, jak je patro členěno do tří okenních os, které dodávají fasádě určitý řád a vyváženost. Je to domov, který zažil příchod renesance, barokní okázalost i pozdější úpravy, a všechno to v sobě nese až dnes.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase, hluboko do minulosti, aby nám dům začal vyprávět svůj příběh. Existence této stavby je doložena již v pátém století, což z ní činí jednoho z tichých svědků raného rozvoje města. První jméno, které se s tímto místem váže, je jméno vdovy Marušky Kramářky, která dům vlastnila v roce tysíc čtyři set devadesát čtyři. Představte si, jak Kolín vypadal v té době, jaké zvuky se ozývaly v ulicích a jaká byla role takového domu v tehdejší komunitě. O něco později, v roce tysíc pět set dvanáct, se dům dostal do rukou Martina Postřihače, který jej zdědil. Každý z těchto majitelů do domu vložil svou stopu, svou péči i své prostředky.

Čas plynul a dům střídal své pány. V roce tysíc šest set dvacet jeden zde našel své místo Jan Herzáně a o několik desetiletí později, v roce tysíc šest set šedesát, byl majitelem Jan Šilhánek z Choustníka. Každá z těchto osob reprezentovala jinou éru, jiné společenské potřeby a jiné pohledy na to, jak by měl dům vypadat. Ale skutečně velká změna přišla v roce tysíc sedm set čtyřicet devět. Právě tehdy se dům dostal do rukou Dominika Tumliře z Borce, který se rozhodl stavbu barokně přestavět. Baroko přineslo do architektury dynamiku a hloubku, a i když dům později prošel dalšími změnami, tento barokní základ v něm zůstal ukryt.

Nyní věnujte pozornost detailům, které můžete pozorovat přímo před sebou nebo si je představit, pokud se zamyslíte nad strukturou domu. Podívejte se na střechu. Přední část stavby je zastřešena klasickou sedlovou střechou, která je typická pro tradiční městskou zástavbu. Pokud byste se však mohli podívat na zadní část domu, zjistili byste něco jiného. Ta byla dostavěna později a má střechu rovnou, což svědčí o změně architektonických preferencí v pozdějších dobách. Dům není jen jednoduchým obdélníkem. K uliční části navazuje protáhlé křídlo, které obklopuje úzký obdélný dvůr. Představte si ten kontrast mezi hlučnou ulicí a tichem tohoto vnitřního prostoru, kde se v průběhu staletí odehrávaly soukromé rodinné scény, kde se skladovalo zboží nebo kde si majitelé odpočívali od shonu města.

Když přemýšlíme o tom, co je pod povrchem, dům nám nabízí ještě hlubší vhled do historie. Přízemí domu je zaklenuto valenou respektive segmentovou klenbou, což byla v dobách stavby velmi pevná a praktická konstrukce. V patře jsou stropy ploché, což je typické pro pozdější úpravy, ale existuje zde jedna výjimečná místnost, kde se dochovala původní valená klenba. Je to jako malý časový tunel, který nás vrací do doby, kdy se domy stavěly s úplně jinou trpělivostí a precizností.

Historie však není jen o budování, ale někdy i o ztrátách. Kdybychom stáli před tímto domem před rokem tisíc osm set osmdesát jeden, viděli byste něco mnohem okázalejšího. V té době byl dům zdoben barokním štítem, ve kterém se nacházel výklenek s sochou Panny Marie. Byl to výraz víry a estetiky své doby, který dominuje průčelí. Bohužel v roce tisíc osm set osmdesát jeden byl tento štít zbořen. Dnes už můžeme pouze v představivosti rekonstruovat, jak tato socha hlídala přicházející a jak dodávala domu sakrální nádech. Přesto dům svou důstojnost neztratil, pouze změnil svou tvář.

A nyní vás přvedu k tomu, co je na tomto místě skutečně fascinující a možná i trochu tajemné. Pokud bychom se mohli ponořit hluboko pod zem, do sklepních prostor směřujících k náměstí, našli bychom něco neuvěřitelného. Sklepy jsou totiž kombinací přírody a lidské práce. Část z nich je vysekána přímo do skály, což svědčí o geologickém podloží Kolína, a část je vyzděná z lomového kamene. A právě zde se dochoval původní středověký portál. Představte si ten pocit, když se dotýkáte kamene, který zde stojí už stovky let, v prostorách, které byly chladné, temné a bezpečné. Je to právě tento prvek, který nejvíce spojuje dnešní eklektický dům s jeho gotickými základy.

Tento dům je tedy v podstatě architektonickým palimpsestem, tedy textem, který byl mnohokrát přepsán, ale staré vrstvy v něm stále zůstaly viditelné. Kombinuje v sobě gotické základy, barokní úpravy z osmnáctého století a pozdější eklektické prvky. Je to fascinující ukázka toho, jak se město vyvíjelo, jak se měnily chutě majitelů a jak se stavba přizpůsobovala novým dobám, aniž by úplně zapomněla na svůj původ. Od vdovy Marušky přes Dominika Tumliře až po dnešní dny, tento dům v čísle sedemdesát pět stojí jako tichý pozorovatel kolínských dějin.

Doufám, že vám tento krátký výlet v čase pomohl vidět v tomto domě víc než jen zdi a okna. Teď, když už znáte jeho příběh, se na něj podívejte ještě jednou naposledy. Vnímejte ty vrstvy času, které v sobě skrývá, od středověkého portálu v hloubi skal až po eklektické detaily fasády. Je to malý kousek velkého dějinného puzzle, které tvoří unikátní charakter Kolína.

Nyní vás zvaný k dalšímu prozkoumávání okolí. Pokračujte svou cestou, všímejte se detailů a nechte se vést zvědavostí. Každý další dům, kolem kterého projdete, může mít svou vlastní, ne méně fascinující historii. Děkuji, že jste se mnou zastavili u domu číslo sedemdesát pět. Přeji vám příjemnou pokračování vaší procházky městem. Na shledanou.