Hadovka (usedlost) Usedlost

Vítejte v Dejvicích. Stojíte právě před Hadovkou, krásnou usedlostí, která vás svou atmosférou přenese do jiných dob. Když se nyní rozhlédnete kolem sebe, uvidíte před sebou elegantní stavbu, která dnes působí jako klidný ostrov v městském shonu. Je to místo s velmi dlouhou historií, které se v průběhu staletí neustále měnilo a přizpůsobovalo potřebám svých majitelů. To, co dnes vidíte, není jen jeden dům, ale výsledek dlouhého procesu spojování menších pozemků a staveb.

Pojďme se nyní společně podívat na to, jak toto místo vzniklo. Představte si, že v první polovině šestnáctého století nebyly Dejvice takové, jak je znáte dnes. Místo asfaltových ulic a moderních domů zde byla rozlehlá pole a především vinice. Právě z těchto vinic Hadovka vyvstala. Nebyla to od začátku jedna velká stavba, ale postupně se zde spojilo sedm malých vinic. Bylo to praktické řešení, jak zvětšit hospodářský prostor a zefektivnit pěstování hroznů. První písemná zmínka z roku tisíc šestset dva nás přivádí k jednomu z nejdůležitějších prvků tehdejšího areálu, a to k viničnímu lisu. Ten byl srdcem celého hospodářství, protože právě zde se z úrody vyrábělo víno, které bylo v té době základním produktem této oblasti.

V průběhu času se však účel tohoto místa začal měnit. Z prostého zemědělského areálu s lisy a vinicemi se Hadovka postupně vyvíjela v reprezentativní sídlo. Majitelé už netoužili pouze po zisku z vína, ale chtěli mít místo, kde mohli ukázat své bohatství a společenský status. Nyní věnujte pozornost celkovému vzhledu budovy. Všimněte si jejího charakteru, který je výsledkem zásahů z různých období. Nejvýraznější změna přišla v polovině devatenáctého století. V roce tisíc osm set padesát usedlost koupil Gabriel František Janoušek. Právě on byl tím, kdo rozhodl, že místo původního vzhledu bude stavba přestavěna do novogotického stylu.

Když se nyní podíváte na detaily fasády a celkovou siluetu budovy, vnímejte právě tento novogotický duch. Tento styl byl v té době velmi oblíbený, protože navazoval na středověkou architekturu, ale přidal k ní tehdejší pohodlí a okázalost. Za realizaci těchto změn stál architekt Josef Niklas. Je fascinující přemýšlet o tom, jak se jedna a ta sama parcela země změnila z prostého vinohradu v barokní sídlo a nakonec v tento zámeček. Kromě hlavního domu je v areálu velmi důležitým prvkem také barokní kaple Nejsvětější Trojice, která dodává celému komplexu duchovní rozměr a připomíná nám hlubokou víru lidí, kteří zde kdysi žili a pracovali.

Pojďme nyní promluvit o lidech, kteří tvořili historii tohoto místa. Kromě zmíněného Gabriela Františka Janouška se s Hadovkou spojují jména jako František Ferdinand de Serponte, Antonín Messler nebo Vojtěch Vincenc Zarda. Každý z nich do usedlosti vložil něco svého, ať už šlo o rozšiřování areálu nebo jeho údržbu. V pozdějších dobách, konkrétně v roce tisíc devět set třicet, usedlost koupila Zdenka Havránková, která se postarala o její další rekonstrukci a udržení v dobrém stavu. Je zajímavé, že budova v novějších dobách sloužila i jako sídlo kanadského velvyslanectví, což ukazuje, že Hadovka nebyla jen místní záležitostí, ale stala se součástí mezinárodního diplomatického styku v Praze.

Nyní vás chci zaujmout jednou malou záhadou, která se týká samotného názvu tohoto místa. Kdykoliv vyslovíte slovo Hadovka, pravděpodobně si představíte nějakého hada nebo plazy. Pravda je však mnohem vtipnější a trochu tragikomická. Název totiž vůbec nemá nic společného s plazy. Vše začalo jménem jednoho z majitelů, kterého se jmenoval Serponte. Lidé v okolí však toto jméno neuměli správně vyslovit nebo ho nepochopili, a tak došlo k nesprávnému počeštění. Protože latinské slovo pro hada zní serpens, lidé si spojili jméno Serponte s hadem a tak vznikl název Hadovka. Je to krásný příklad toho, jak jedna malá jazyková chyba může na staletí pojmenovat celou památku a změnit její vnímání.

Když dnes stojíte před touto budovou, vnímejte ji jako vrstvený koláč historie. Pod novogotickými detaily jsou skryty stopy barokního sídla a ještě hlouběji pod nimi jsou kořeny sedmi malých vinic z šestnáctého století. Je to místo, kde se zemědělství potkalo s uměním, kde se lisy na víno změnily v diplomatické salony a kde se jméno jednoho člověka změnilo v název plazů.

Doporučuji vám nyní v klidu obvít budovu, prohlédnout si její průčelí a zkusit si představit, jak zde před stovkami let vonělo víno a jak zde v devatenáctém století probíhala velkolepá novogotická přestavba. Vnímejte ticho a klid, který tento areál nabízí uprostřed moderní Prahy.

Tímto končí naše krátká cesta historií Hadovky. Doufám, že vás tento příběh o vinicích, architektonických změnách a jazykových omylech zaujal. Nyní už je na vás, zda se rozhodnete prozkoumat okolí Dejvic dále, nebo si ještě chvíli vychutnat atmosféru tohoto unikátního místa. Děkuji za pozornost a přeji vám příjemnou pokračující procházku městem.