Hendlův dvůr Usedlost

Vítejte, vážení návštěvníci, v jedné z fascinujících zákoutin pražských Dejvic. Právě teď stojíte před místem, které v sobě nese vrstvy staletí, před Hendlovým dvorem. Zastavte se na okamžik, nadechněte se a vnímejte atmosféru tohoto prostoru. Před vámi se rozprostírá areál, který dnes možná působí klidně, ale v minulosti byl centrem neustálého pohybu, práce a společenského života. Podívejte se na celkovou podobu objektu a zkuste si představit, jak se toto místo měnilo v průběhu posledních pěti set let.

Abychom pochopili, co vlastně vidíme, musíme se vrátit velmi daleko dozadu, až do roku 1551. Právě v tomto roce se objevuje první písemná zmínka o krčmě v této lokalitě. V té době zde ještě nebyl žádný výstavný dvůr, ale jednoduchý hostinec, který sloužil cestujícím i místním. Tato šárecká krčma byla základním kamenem, na kterém se postupně vybudovalo vše ostatní. Je fascinující pomyslet si, že zatímco se kolem nás měnilo celé město, zde v Dejvicích přetrvál duch pohostinnosti a hospodaření.

Postupem času se z malé krčmy stal hospodářský statek. V sedmnáctém a osmnáctém století se majitelé areálu věnovali intenzivnímu obhospodařování rozsáhlých vinic. Představte si si tedy, že místo dnešních ulic a domů vás obklopovaly řady vinných hroznů, které stoupaly po okolních svazích. Práce ve vinicích byla náročná, ale výnosy z nich umožnily, aby se statek postupně vyvíjel. V osmnáctém století pak získal dvůr svou typickou obdélníkovou dispozici, kterou můžete vnímat i dnes. Tato geometrická uspořádání byla v té době běžná pro funkční hospodářské dvory, kde bylo důležité mít vše přehledně rozmístěné pro efektivní chod statku.

Pojďme se nyní zaměřit na architekturu a detaily, které můžete pozorovat přímo před sebou. Prohlédněte si průčelí a celkovou stavbu. Jedním z nejvýznamnějších prvků je dům s číslem sto padesát dva. Tento objekt byl postaven v roce 1882 za úsilí muže, po kterém dnes dvůr nese své jméno, Antonína Hendla. Hendl zde nechtěl mít jen obyčejný dům, ale nechal zde vybudovat hostinec, který se brzy stal vyhlášeným místem setkávání. Všimněte si, jak se v této stavbě mísí funkce bydlení a podnikání.

Když mluvíme o architektuře, nesmíme zapomenout na zásahy v pozdějším období. Pokud se zamyslíte nad konstrukcí budov, vzpomeňte si na rok 1941. V té době došlo k zřícení klenby, což byla pro objekt vážná rána. Obnovu klenby však převzal uznávaný architekt Václav Suk. Jeho projekt zajistil, aby se historická podstata objektu zachovala i po této nešťastné události. Práce Václava Suka pomohla udržet integritu dvora a zajistila, že se památka dožije i našich časů.

Hendlův dvůr nebyl jen budovou, byl to prostor definovaný lidmi. Historie tohoto místa je seznamem jmen, která zde zanechala svou stopu. V roce 1699 například koupil dvůr od dědiců Valentina Ditricha Ignác Vratislav z Mitrovic. Rodina Vratislavů z Mitrovic vnesla do správy dvora svou zkušenost a vliv. Kromě nich se zde v průběhu času pohybovali i další osobnosti, jako byli Jan Chlum, Jan Hermelín nebo Ondřej Koutek. Vzpomínáme také na Linharta Švarcbarta, Balcara Tyliše či Kašpara Zachriáše Wussina. Nezapomeňme ani na Antonii Skronskou z Bydžova. Každý z těchto lidí přidal k podobě dvora svou vlastní kapitolu, ať už šlo o hospodářské vylepšení, změnu vlastnictví nebo prosté udržování tradic.

Nyní vás chci vzít k několika zajímavostem, které z tohoto místa dělají něco víc než jen soubor starých zdí. Jak už jsme zmínili, dvůr se dříve nazýval Šárecký dvůr. Je zajímavé, jak se názvy míst mění spolu s jejich majiteli a funkcemi. Ale Hendlův dvůr měl v minulosti mnohem širší společenské využití, než si dnes možná představujete. V areálu totiž nefungoval pouze hostinec a hospodářství. V určité době zde působilo ochotnické divadlo. Představte si ty večery, kdy se zde scházeli lidé, aby sledovali představení, smáli se a diskutovali o životě, zatímco za okny šuměly dejvické zahrady.

Kromě kultury zde však vládla i vzdělávací atmosféra. V pronájmu zde byla v minulosti i škola. Je fascinující představa, že v prostorách, kde se dříve skladovalo víno nebo se připravovaly pokrmy pro hosty v hostinci, seděli děti u lavic a učili se základům vědění. Tato proměna z hospodářského statku v kulturní a vzdělávací centrum ukazuje, jak se Hendlův dvůr přizpůsoboval potřebám doby a obyvatel okolí.

Když dnes stojíte před touto památkou, zkuste si spojit všechny tyto obrazy dohromady. Vidíte před sebou obdélníkový prostor, který kdysi obklopovaly vinice. Slyšíte v duchu hovory hostů v Antonínově vyhlášeném hostinci, šum divadelního plátna a hlasy žáků ze školy. Vnímejte stabilitu klenby, kterou zachránil Václav Suk, a pomyslete na všechny ty generace majitelů, od Vratislavů až po Hendla, kteří se o toto místo starali.

Hendlův dvůr je živým důkazem toho, jak se venkovské kořeny postupně prolínají s městským vývojem. Z malé krčmy z roku 1551 se stal symbolm dejvické historie. Je to místo, kde se setkává praktické hospodaření s kulturou a kde každý kámen vypráví svůj vlastní příběh o lidech, kteří zde žili a pracovali.

Nyní, když už znáte příběh tohoto výjimečného místa, doporučuji vám jej ještě jednou v klidu obejít. Všimněte si detailů fasády, zamyslete se nad dispozicí dvora a nechte se unášet představami o starých pražských vinicích. Projděte si okolí a vnímejte, jak se historie Hendlova dvora propojuje s dnešním rytmem Dejvic.

Děkuji, že jste mě doprovázeli na této krátké cestě časem. Doufám, že vám tento pohled do minulosti pomohl více si vážit krásy a historie Hendlova dvora. Přeji vám příjemné pokračování ve objevování tajemství našeho města. Na shledanou.