Klatovská třída 39 Nájemní dům

Vítejte před jednou z nejvýraznějších a nejzajímavějších staveb, které v tomto městě můžete spatřit. Stojíte právě před nájemním a obchodním domem Josefa Špalka, který se tyčí nad Jižním Předměstím jako symbol moderního věku. Než se pustíme do jeho historie, zkuste se na chvíli zastavit a jen tak prostě pozorovat. Vnímejte tu atmosféru, vnímejte tu eleganci a tu neobvyklou geometrii, která vás okamžitě oslovuje. Tato budova není jen obyčejným domem, je to architektura, která se nebojí vyčnívat, která si bere prostor kolem sebe a mění ho svou přítomností. Pohleďte na ty linie, na ty tvary, které působí tak neotekle a zároveň tak velmi sebevědomě. Právě v tom spočívá síla tohoto místa.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase a pochopit, proč tento dům stojí právě zde a proč vypadá právě takto. Představte si Plzeň v polovině třicátých let minulého století. Bylo to období obrovského rozmachu, období, kdy se staré světy potkávaly s novými ideály. Toto místo, kde nyní stojíte, mělo zcela jinou tvář. Dříve zde totiž rozvládal svůj průmyslový život areál strojírny bratří Belaniů. Bylo to místo práce, hluku a těžkého průmyslu. Ale s příchodem nové éry se tento prostor začal měnit. Místo strojů a továrních hal se tu začala rodit nová urbanistická vize.

V roce 1934 vznikl projekt, který měl tento prostor zcela transformovat. Autorem tohoto vizionářského návrhu byl architekt Leo Meisl. Meisl nebyl jen staviteli, byl to tvůrce, který rozuměl potřebám moderního člověka. Chtěl vytvořit prostor, který bude prosvětlený, funkční a esteticky čistý. Celá realizace následovala velmi rychle a již v roce 1935 byla stavba dokončena. Na samotném stavění pak dohlížela firma inženýra Antonína Špalka. Tímto způsobem se z bývalého průmyslového areálu stala moderní rezidenční a obchodní zóna, která definovala charakter celé této části města.

Nyní vás prosím, věnujte svou pozornost detailům, které máte přímo před očima. Podívejte se na fasádu, na tu neuvěřitelnou kombinaci materiálů a tvarů. To, co vidíte, je čistý funkcionalismus v jeho nejlepší podobě. Všimněte si těch rozměrných prosklených ploch. Tyto velké skleněné plochy nejsou jen okny; jsou to průzory do moderního života, které do interiéru vnášejí maximum světla a propojují vnitřní prostory s okolní ulicí. A teď se podívejte na ty neobvyklé, vystupující tvary, které se nazývají arkýře. Tyto výstupky dodávají domu dynamiku, aby nepůsobil jako těžká, nehybná kostra, ale jako stavba, která se pohybuje, která má svůj vlastní rytmus.

A co je možná nejvíce fascinující, je ten barvený prvek, který celou budovu spojuje. Všimněte si toho výrazného zeleného keramického obkladu. To není jen dekorace. Ten zelený odlesk, ta textura keramiky, dodává domu neopakovatelnou eleganci a zároveň ho činí unikátním na celé Klatovské třídě. Je to barva, která v kombinaci s čistými liniami vytváří pocit luxusu a moderního klidu. A i když se budova zdá být lehká a vzdušná, její vnitřní síla je obrovská. Celá konstrukce objektu stojí na pevném železobetonovém skeletu. K jeho vytvoření byl použit tehdy velmi pokročilý systém výztuže ISTEG. Právě díky této technické preciznosti mohl architekt Meisl realizovat tak odvážné a otevřené tvary, které vidíte právě teď. Bez této vnitřní kostry by tato elegance nebyla možná.

Když se díváte na tento dům, díváte se také na příběh jedné významné rodiny. Za celým tímto projektem stojí jména Špalků. Josef Špalek starší, Josef Špalek mladší a také inženýr Antonín Špalek, který se přímo podílel na realizaci této stavby. Pro ně to nebyla jen stavba, byla to demonstrace schopností, kvality a smyslu pro moderní životní styl. Tento dům byl určen pro lidi, kteří chtěli žít v nejlepších podmínkách tehdejší doby, v domech, které byly světlé, prostorné a technologicky vyspělé. V interiéru se tehdy nacházelo osm bytových jednotek, které představovaly špičku tehdejšího bydlení.

Možná vás nyní napadne, zda tento dům přečkal zkoušky času. A odpověď zní ano, i když jeho cesta k uznání nebyla vždy přímočarou. Trvalo to několik desetiletí, než svět kolem něj plně pochopil jeho skutečnou hodnotu. Někdy se moderní architektura vnímá jako příliš odvážná nebo příliš strohá, ale čas vše vyrovnal. Právě proto bylo v roce 2008 učiněno to nejdůležitější rozhodnutí pro jeho budoucnost. Budova byla oficiálně prohlášena za kulturní památku. To je to nejvyšší uznání, které může takto významná stavba obdržet. Znamená to, že tento dům již není jen soukromým majetkem, ale je to součást našeho společného dědictví, kterou máme povinnost chránit pro budoucí generace.

Při pohledu na budovu dnes můžete cítit tu neustálou souhru mezi hmotou a světlem. Podívejte se, jak se stíny mění v závislosti na tom, jak slunce dopadá na ty vystupující části fasády a jak se odráží v těch velkých sklech. Je to jako živý organismus, který se mění s každou hodinou dne. Ta zelená keramika, ta prosklená plocha, ta geometrická čistota – to vše dohromady tvoří celek, který vás musí fascinovat.

Doufám, že vám tento krátký pohled na historii a architekturu domu Josefa Špalka přinesl trochu nových informací a že jste si dokázali představit ten svět, který v roce 1935 vznikal. Tento dům je jen jedním z mnoha příběhů, které v Plzni můžeme najít. Každá fasáda, každá ulice má svou vlastní řeč. Nezapomeňte se zastavit i u dalších zajímavostí v této čtvrti a pokračujte ve své procházce. Plzeňské Jižní Předměstí má stále mnoho skrytých pokladů, které čekají, až je objevíte. Přeji vám krásný zbytek dne a užijte si další objevování našeho města.