Kubistický dům v Neklanově ulici Nájemní dům

Vítejte v jedné z nejkrásnějších a nejklidnějších uliček pražského Vyšehradu. Zastavte se prosím na okamžik, nadechněte se a plně se soustřeďte na budovu, která se právě teď tyčí před vámi. Stojíte před jedním z nejvýznamnějších děl české architektury, které v sobě nese odvahu, experiment a neobyčejnou představivost. První dojem z tohoto domu bývá často fascinující i znepokojivý zároveň. Podívejte se na jeho povrch. Nevidíte tam hladké, ploché stěny, jaké znáte z většiny obyčejných činžovních domů. Místo toho vás vítá hra světla a stínu, ostré hrany a plochy, které se lámou v nečekaných úhlech. Je to budova, která se s okolím nejen srovnává, ale aktivně s ním komunikuje svou neotřesitelnou formou.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase o více než sto let zpět. Je rok tisíc devět set třináct a v Praze vládne atmosféra tvořivého bouření a hledání nových cest. Právě v tomto roce začal talentovaný architekt Josef Chochol pracovat na projektu tohoto domu. Nebyl to obyčejný úkol. Chochol měl za cíl vytvořit něco, co by posunulo hranice tehdejšího chápání krásy a funkčnosti. Investorem, který mu k tomuto দুঃnímu dílu dal zelenou lampu a poskytl finanční zázemí, byl František Hodek. Spolupráce těchto dvou mužů vyústila v roce tisíc devět set čtrnáct v dokončení stavby, kterou dnes vidíte. Byl to čas krátce před velkým světovým z převratem, ale v této ulici vznikl prostor, který měl vyzařovat stabilitu i modernitu zároveň.

Nyní vás prosím, abyste věnovali svou plnou pozornost detailům, které jsou přímo před vašima očima. Podívejte se nahoru na římsy, tedy ty vodorovné vyčnívající části pod střechou nebo mezi podlažím. Všimněte si, jak nejsou rovné, ale jsou tvořeny typickými lomenými plochami. Teď přesuňte svůj pohled níže k oknům. Sledujte jejich parapety. I zde vidíte stejný princip. Architekt Josef Chochol nepracoval s povrchem stěny jako s plochou, na kterou by se pouze něco nalepilo, ale pracoval s hmotou domu jako s celkem. Všechny tyto prvky, od říms až po okenní detaily, jsou navrženy tak, aby vytvářely dynamický rytmus. Je to téměř jako sledovat krystal, který vyrostl přímo z pražské země. Vnímejte, jak se paprsky slunce odrážejí od různých úhlů fasády, což způsobuje, že dům vypadá v každou hodinu dne trochu jinak.

Když se budeme více zamýšlet nad tím, kdo tento dům stvořil, musíme uznat genialitu Josefa Chochola. Dokázal vzít praktický účel činžovního domu, tedy stavby určené k pronájmu bytů, a proměnit jej v umělecký objekt. František Hodek, jako investor, musel mít neobyčejný vkus a odvahu, aby takový návrh realizoval. V té době to totiž nebylo samozřejmé. Tento dům nebyl jenbytem, byl to vyjádřením nové doby, snahou vytrhnout architekturu z rámců starých tradic a dát jí novou, moderní tvář.

Nyní se prosím pomalu posuňte k nároží budovy. Právě zde se nachází jedna z největších zajímavostí celého objektu. Dům je považován za dílo světového významu právě díky unikátnímu řešení tohoto rohu. Všimněte si, jak přirozeně a přesto odvážně se budova ohýbá a přizpůsobuje se prostoru. Je to mistrovské dílo geometrie. A právě geometrie nás přivádí k dalšímu fascinujícímu faktu. Pokud se podíváte na to, jak dům stojí na zemi, zjistíte, že pozemek, na kterém vznikl, nebyl vůbec jednoduchý. Stavba vznikla na svažitém terénu a samotný pozemek měl tvar lichoběžníku. To znamená, že architekt musel s velmi specifickým a nepravidelným prostorem pracovat, aby do něj tento monumentální dům vpasoval. To, že výsledek působí tak harmonicky a vyváženě, svědčí o obrovské odbornosti Josefa Chochola.

Když budete dům obcházet, všimněte si jedné zvláštní změny v podobě vjezdu do garáže v průčelí z Neklanovy ulice. Tento prvek zde původně nebyl. Byl vybourán až v roce tisíc devět set třicet devět. Je to zajímavý kontrast mezi původní, čistou estetickou vizí architekta a pozdějšími praktickými potřebami obyvatel, kteří v té době už začali využívat automobily. I když tento zásah narušil původní tvář fasády, dnes nám připomíná, jak se měnil život v městě a jak se budovy musely přizpůsobovat novým technologiím.

I když nyní stojíme venku a obdivujeme exteriér, dovolte mi, abych vás vzal na krátkou představu do vnitřních prostor. V interiéru se totiž dochovaly vzácné detaily, které jsou stejně důležité jako samotná fasáda. Představte si původní dveře, zábradlí a kliky, které byly navrženy ve stejném duchu jako zbytek domu. Každý dotek takové kliky je dotykem historie a umění. Tyto detaily jsou důkazem toho, že architekt neřešil pouze to, co je vidět z ulice, ale chtěl, aby celý zážitek z domu byl jednotný od prvního kroku v předsíni až po poslední římsu na střeše.

Vzhledem k tomu, jak unikátní je tato stavba, bylo zcela přirozené, že stát uznal její hodnotu. V roce tisíc devět set šedesát čtyři byl dům oficiálně prohlášen za památkově chráněný. To znamená, že jeho vzhled a podstata jsou nyní chráněny pro budoucí generace, aby se tento příklad české odvahy v architektuře neztratil v čase.

Když se nyní naposledy podíváte na celý dům, zkuste vnímat jeho atmosféru. Je to budova, která v sobě spojuje stabilitu vyšehradského masivu, u jehož úpatí stojí, s lehkostí a dynamikou moderního myšlení. Je to místo, kde se matematika setkala s poezií a kde beton a kámen začaly tančit v ostrých úhlech.

Děkuji vám, že jste se mnou zastavili u tohoto výjimečného domu v Neklanově ulici. Doufám, že jste si našli čas všimnout těch malých lomení a velkých vizí, které tento prostor tvoří. Nyní vás zvejím, abyste pokračovali v prozkoumávání okolí Vyšehradu, vnímali jeho tichý klid a hledali další stopy historie, které v sobě toto místo tak krásně uchovává. Přeji vám příjemnou další procházku a mnoho nových objevů. Na shledanou.