Pařížská 17 Nájemní dům

Vítejte v srdci Prahy, v jedné z nejkrásnějších a nejvýznamnějších ulic našeho města. Stojíte právě před domem s číslem sedmnáct v ulici Pařížská. Zastavte se na chvíli, zhluboka nadechněte a nechte se obklopit atmosférou tohoto místa. Před vámi se tyčí vznešená pětipatrová budova, která svou presence zaujímá každého, kdo tudy prochází. Prvním, co pravděpodobně vaše oči zachytily, je její výrazná podoba na nároží ulic Pařížská a Červená. Pokud se podíváte směrem k Pařížské ulici, všimněte si, jak je fasáda zakončena elegantní věží, která dodává celému domu pódium a určitý rytmus v rámci celého zástavního bloku. Je to stavba, která v sobě nese ducha své doby a vypráví příběh o proměně celého okolí, v němž se právě nacházíte.

Pojďme se nyní společně podívat na to, jak tato budova vznikla a v jakém kontextu byla postavena. Rok tisíc devět set sedm byl pro toto místo klíčový. Právě v tomto roce byl dům dokončen. Abychom však pochopili, proč zde tento dům vůbec stojí, musíme se vrátit k procesu, který se nazývá pražská asanace. Představte si, že v místě, kde dnes kráčíte po širokých a luxusních chodnících, se nacházelo historické židovské ghetto. Byly to úzké uličky, stísněná zástavba a velmi těžké hygienické podmínky. Město se rozhodlo pro radikální krok a starou zástavbu srazilo, aby uvolnilo místo pro moderní, prostorné a hygienické město. Právě v rámci tohoto velkého městského zásahu vznikl i tento činžovní dům. Za jeho návrh a realizaci byli zodpovědní architekti Richard Klenka a František Weyr. Tito dva tvůrci se rozhodli vytvořit budovu, která by odpovídala novému standardu luxusu a reprezentativnosti, který měla nová Pařížská ulice vyzařovat.

Nyní, když znáte historii místa, věnujte pozornost samotné architektuře. Podívejte se pozorně na průčelí domu. Budova je skvělým příkladem takzvaného eklektismu. To znamená, že architekti nekopírovali pouze jeden styl, ale kombinovali různé prvky z různých období. Všimněte si, jak se zde prolínají dva světy. Na jedné straně zde vidíme prvky doznívajícího historismu, což je styl, který se vrátil k klasickým vzorům z minulosti, k jejich vznešenosti a řádu. Na druhé straně však v detailech cítíte nádech nastupující secese. Secese byla v té době vrcholem modernity, přinesla do architektury organické tvary, plynulé linie a novou hravost. Právě toto spojení starého a nového dělá z domu Pařížská sedmnáct tak zajímavý objekt. Je to jako most mezi dvěma epochami.

Když budete pozorovat fasádu, zamyslete se nad tím, že v době svého vzniku budova nebyla přijata všemi s nadšením. Ačkoliv dnes vnímáme její krásu, v roce tisíc devět set sedm se objevila kritika ze strany zastánců tehdy nejmodernější architektury. Pro některé tehdejší kritiky byla kombinace historismu a secese možná příliš tradiční nebo naopak nekonzistentní. Je fascinující vidět, jak se vnímání krásy mění v čase. To, co bylo kdysi terčem kritik, je dnes ceněno jako kvalitní umělecké řemeslo.

Ačkoli v podkladech neznáme konkrétní osobnosti, které by v tomto domě bydlely a zanechaly v dějinách hlubokou stopu, samotný dům je svědkem dějin. V roce tisíc devět set padesát se budova běžně užívala jako kombinace obchodních prostor v přízemí a bytů v horních patrech. Představte si ty lidi, kteří sem chodili nakupovat, nebo ty rodiny, které zde žily a sledovaly z oken, jak se mění Praha v průběhu desetiletí.

Dovolte mi, abych vás nyní zaujal jednou zajímavostí, která není vidět na první pohled z chodníku. Zatímco fasáda s věží nás láká zvenku, skutečný poklad se skrývá uvnitř. Pokud byste měli možnost nahlédnout do interiérů, zjistili byste, že zde zůstaly zachovány původní zdobné dlažby a precizní truhlářské detaily. Právě tato vnitřní péče o detail potvrzuje, že Richard Klenka a František Weyr chtěli vytvořit dílo, které bude kvalitní v každém centimetru, nejen v tom, co je vidět z ulice. Je to připomínka doby, kdy se k řemeslu přistupovalo s obrovskou úctou a precizností.

Když se nyní znovu podíváte na tento pětipatrový dům, vnímejte ho jako součást širšího obrazu. Je to památník odvahy k radikální změně města a zároveň důkaz talentu architektů, kteří dokázali spojit tradici s modernou. Věž na pravé straně fasády, která se tyčí do nebe, je jako vykřičník v prostoru této ulice.

Děkuji, že jste se mnou zastavili u domu Pařížská sedmnáct. Doufám, že vám tento krátký výlet do roku tisíc devět set sedm pomohl lépe pochopit krásu a význam této budovy. Nyní vás zvaný k dalšímu prozkoumání okolí. Projděte si zbytek této nádherné ulice, vnímejte její atmosféru a hledejte další stopy pražské asanace a architektonických stylů, které zde najdete. Přeji vám příjemnou pokračující procházku po Praze. Na shledanou.