Roubený dům čp. 305 Dům

Vítejte v krásném Štramberku, v místě, kde se historie v každém koutě prolíná s přítomností. Zastavte se nyní a zhluboka se nadechněte. Stojíte právě před domem s číslem tři sta pět. Podívejte se na něj. Před vámi se tyčí stavba, která je tichým svědkem dávných dob a která v dnešní uspěchané době působí jako kotva stability a tradice. Tento dům není jen obyčejnou stavbou z dřeva a kamene, je to živá kniha o tom, jak lidé v této oblasti žili, pracovali a budovali své domovy před téměř dvěma stylety. Vnímejte jeho atmosféru a všímejte si, jak přirozeně zapadá do okolí ulice Horní Bašta, která vás nyní obklopuje svou klidnou historií.

Abychom pochopili, proč je tento dům tak významný, musíme se společně vydat na cestu v čase mnohem dále dozadu, než byl tento konkrétní dům postaven. Představte si Štramberk v šestnáctém století. Podle starých spisů, konkrétně podle takzvaného urbáře, bylo kolem roku tisíc pět set padesát osm na náměstí postaveno pouze dvacet dva domy, které zdobila dřevěná podloubí. Město bylo v té době malé, útné a postupně rostlo. O několik desetiletí později, v roce tisíc šest set čtrnáct, už záznamy hovoří o dvaceti osmi hospodářích, o faře, kostele a škole. Štramberk se stával střediskem komunity. Ještě větší rozmach přišel v roce tisíc šest set padesát šest, kdy město spravovali jezuitský řád a počet domů vzrostl na pět a padesát.

Tento postupný růst města nás přivádí k přelomu století, kdy se začaly měnit i materiály, ze kterých se stavělo. V roce tisíc sedm set devadesát devět byl na náměstí postaven první zděný dům, což byl v té době velký krok vpřed v oblasti bezpečnosti a modernity. A právě v tomto období přechodu, kdy už existovaly kamenné stavby, ale tradice dřevěného stavitelství byla stále silná, vznikl dům, před kterým nyní stojíte. Kolem roku tisíc osm set třicet byl dokončen tento roubený dům číslo tři sta pět. Byl postaven jako součást předměstské zástavby, což znamená, že se nacházel na okraji tehdejšího městského jádra, kde bylo více prostoru a kde se mísil městský život s prvky venkovského hospodaření.

Nyní vás prosím, abyste věnovali plnou pozornost samotné architektuře domu. Podívejte se pozorně na stěny. Vidíte ty charakteristické dřevěné trámy? To je roubená konstrukce, která je základem celého domu. Všimněte si rohů stavby. Právě zde najdete takzvané kuláče. Jsou to precizně vypracované spoje, kde se vlnité konce trámů zaklesávají do sebe, aby celá konstrukce držela pevně i bez použití moderních hřebíků či šroubů. Je to řemeslný výkon, který vyžadoval obrovskou trpělivost a znalost materiálu.

Když vaše oči klesnou níže, k samotnému základu domu, uvidíte omítaný kamenný podezdívek. Tento prvek nebyl jen estetický. Kamenný základ sloužil jako nezbytný štít proti vlhkosti stoupající ze země. Kdyby dřevěné trámy stály přímo na hlíně, velmi rychle by shnily a dům by se zřítil. Tento kamenný základ tedy zajistil, že dům přečká staletí v dobrém stavu. A pod vašimi nohami se nachází další fascinující detail, kterého sice nyní nevidíte, ale o kterém je dobré vědět. Dům disponuje klenutými sklepy. Tyto prostory byly v devatenáctém století klíčové pro přežití rodiny, protože v nich bylo chladno a sucho, což umožňovalo dlouhodobé skladování potravin, zeleniny či nápojů.

Všimněte si také toho, jak je dům orientován. Jeho okapová strana běží souběžně s ulicí, což byl praktický způsob, jak efektivně odvádět dešťovou vodu pryč od základů a zároveň maximalizovat využití prostoru v úzké ulici. Dům má takzvanou trojdílnou dispozici. To znamená, že vnitřní prostor byl rozdělen na tři hlavní části, což bylo typické pro tehdejší venkovské a předměstské domy. Obvykle byla jedna část určena pro obytné místnosti, druhá pro kuchyni a hospodářské zázemí a třetí pro úložné prostory nebo stáj. I když dnes dům slouží jiným účelům, tato základní struktura v něm stále dřímá.

Když přemýšlíme o lidech, kteří zde žili, musíme si uvědomit, že jejich životy byly plné dřiny, ale i silné sounáležitosti s místem. Ačkoliv neznáme jména konkrétních osobností, které v tomto domě bydlely, víme, že čelily velkým výzvám. Jednou z největších zkoušek pro Štramberk byl rok tisíc osm set padesát pět. Vzpomněte si na plameny, dým a paniku, která musela městem vletět. V tom roce vypukl ničivý požár, při kterém shořelo až čtyřicet domů a dvě stodoly. V té době, kdy byla většina zástavby dřevěná, byl oheň největším nepřítelem. Je fascinující a zároveň úžasné, že právě tento dům číslo tři sta pět požár přežil. To, že dnes před ním stojíte, je důkazem jeho odolnosti a možná i štěstí, které doprovázelo jeho obyvatele.

Tento dům je dnes součástí městské památkové rezervace a to z velmi dobrého důvodu. Představuje totiž původní předměstskou zástavbu, která si zachovala svou autentičnost. V dnešní době, kdy jsou domy často přebudovávány a jejich původní charakter mizí pod vrstvami moderních materiálů, je tento roubený dům jako vzácný klenot. Je to pravý originál, který nám dovoluje nahlédnout do minulosti bez zkreslení. Je to místo, kde se zastavil čas a kde můžeme pocítit, jak vypadal Štramberk v dobách, kdy rytmus dne určovalo slunce a sezónní práce na poli a v dílnách.

Zajímavostí, která vás možná zaujme, je právě ta kombinace skromnosti a funkčnosti. Dům není zdoben žádnými okázalými prvky, nemá žádné sochy ani drahé ornamenty. Jeho krása spočívá v pravdivosti materiálu a v prostotě řešení. Je to architektura potřeby, kde každý prvek měl svůj jasný účel. Právě tato střízlost činí z domu číslo tři sta pět tak významnou památku. Je to připomínka doby, kdy člověk budoval dům tak, aby v něm mohly žít i jeho děti a vnoučata, a dělal to s úctou k přírodě a dostupným surovinám.

Nyní, když jste si prohlédli detaily roubení, kamenný základ a si představili život v devatenáctém století, doporučuji vám se ještě chvíli v tichosti zastavit. Zkuste si představit zvuky, které se ulicí Horní Bašta ozývaly před staletími. Ržení vozů, volání sousedů, zvuk kladiva v některé z blízkých dílen. Tento dům to všechno slyšel.

Děkuji, že jste mi doprovázeli při tomto krátkém pohledu do historie roubeného domu číslo tři sta pět. Doufám, že vám tato návštěva pomohla lépe pochopit ducha Štramberku a jeho architekturu. Nyní vás zvejme k dalšímu prozkoumávání tohoto krásného města. Projděte si okolní uličky, hledejte další stopy minulosti a nechte se inspirovat atmosférou tohoto jedinečného místa. Přeji vám příjemnou pokračující cestu a mnoho nových objevů. Na shledanou.