Usedlost Konvářka Usedlost

Vítejte u usedlosti Konvářka, v jednom z těch tichých a půvabných koutů Prahy 5, kde se čas zdá být na chvíli zastaven. Stojíte právě teď na východním svahu Dívčích hradů v ulici Na Konvářce a před vámi se rozprostírá místo, které v sobě nese vrstvy staletí. Zhluboka vdechněte vzduch a vnímejte atmosféru tohoto místa. I když vás dnes obklopuje městský ruch Smíchova, právě tady, kde stojíte, se kdysi rozprostíraly rozlehlé vinice, které dodávaly vínem život celému okolí. Podívejte se na budovy před vámi. Vidíte před sebou areál, který je dnes chráněn jako kulturní památka České republiky, a i když se může zdát, že je to jen klidná usedlost, její příběh začal mnohem dříve, než si většina z nás dokáže představit.

Pojďme se společně vrátit v čase, hluboko do poloviny patnáctého století. Představte si, že místo dnešních cest a domů jsou kolem vás nekonečné řady vinných hroznů. Právě v té době zde stála vinice s názvem Kantorka. Jejívlastníkem byl muž jménem Jan ze Žatce, kterého lidé říkali Kantor. Byla to v té době skutečně rozlehlá plocha, přesně třicet dva strychů, což byla tehdejší jednotka plochy. Představte si tu práci, kolik rukou se do péče o hrozny zapojilo a jaký byl význam vína pro tehdejší obyvatele Prahy. Tato vinice byla základním kamenem všeho, co zde dnes vidíte.

Historie se však postupně vyvíjela a vlastnictví se dělilo. V roce 1507 přišla do hry žena jménem Dorota Konvová. Právě ona získala šestnáct strychů z původní vinice Kantorky. Je fascinující pomyslet si na to, jak se v té době přebíraly pozemky a jak se takto postupně tvořila mapa našeho města. Čas plynul dále a v roce 1580 se areál ještě více rozrostl. K tehdejším pozemkům byla připojena další vinice, která nosila jméno Knoflíčka. Její vlastník, Jan Malý, řečený Knoflíček, přidal k celku dalších šest strychů. Tímto spojením se usedlost stala ještě významnějším hospodářským střediskem v této části Smíchova.

Nyní věnujte pozornost názvu, pod kterým toto místo známe. Ačkoliv vinice existovaly mnohem déle, v dokumentech se název Konvářka objevuje až v roce 1654. Je to v tomto období, kdy se název definitivně utvrdil a spojil se s tímto konkrétním místem na svahu Dívčích hradů. Když se nyní podíváte na budovy před sebou, vnímejte je jako svědky těchto proměn.

Podívejte se na samotnou architekturu. Prohlédněte si průčelí a celkovou dispozici areálu. V devatenáctém století se usedlost skládala z obytného stavení, stáje a stodoly. To byla typická kombinace pro viniční usedlosti, kde muselo být zajištěno nejen bydlení, ale i skladování nářadí, úrody a péče o zvířata. Pokud se zamyslíte nad podobou budov, narazíte na jméno architekta Kořínka, který na podobě objektu zanechal svou stopu. Budova, kterou vidíte, prošla v průběhu let různými úpravami. Jednou z nejvýznamnějších byla v roce 1929, kdy byla obytná budova dispozičně upravena tak, aby vyhovovala potřebám křižovníků. Představte si ten kontrast, kdy se bývalý zemědělský prostor proměnil v prostor pro náboženské řádové členy.

Když se rozhlédnete kolem, zkuste si představit, že tento areál byl kdysi mnohem komplexnější. Původní prostor nezahrnoval jen domy, ale i věž a rybníky. Rybníky byly v té době nezbytné pro hospodaření a udržení vlhkosti v okolí. Později však došlo k zajímavé změně. Rybníky zmizely a byly nahrazeny štěpnicí. Štěpnice byla místo, kde se pěstovaly a připravovaly nové sazenice rostlin, což ukazuje na to, jak se zaměření usedlosti v časech měnilo a jak se lidé snažili využívat půdu co nejefektivněji.

S tímto místem jsou spojeny osudy mnoha lidí. Už jsme zmínili Jana ze Žatce, Dorotu Konvovou nebo Jana Malého. Jména jako Kantor nebo Knoflíček nám připomínají, že historie není jen o datech, ale o lidech, kteří zde žili, pracovali a budovali. V novějších dobách je s Konvářkou spojeno jméno Evy Kmentové, což nám připomíná, že usedlost zůstává živým místem i v moderní době a nadále přitahuje osobnosti, které v ní nacházejí inspiraci nebo klid.

Možná vás teď napadne otázka, proč je tato usedlost tak důležitá právě dnes. Je to proto, že představuje unikátní přežitek pražského vinařství, které kdysi pokrývalo velké části města. Konvářka je jako malý ostrov historie uprostřed moderního Smíchova. Je to místo, kde se střetává zemědělská minulost s duchovní historií křižovníků a architektonickým přístupem z různých epoch.

Zkuste se nyní pomalu projít kolem budov. Vnímejte ticho, které zde v některých momentech panuje, a představte si, jak zde před staletí zněly hlasy vinařů, jak se tu pohybovala zvířata ve stájích a jak se v stodole skladovaly hrozny připravené k lisování. Je to fascinující představa, že pod našimi nohama a v těchto stěnách spí příběhy z patnáctého, šestnáctého i sedmnáctého století.

Usedlost Konvářka není jen budovou, je to památník lidské práce a vytrvalosti. Od prvních vinných řvů Jana ze Žatce přes rozšiřování areálu Dorotou Konvovou až po úpravy pro křižovníky v dvacátém století. Každý kámen a každá stěna zde vypráví svůj vlastní příběh o tom, jak se měnilo naše město a jak se měnily potřeby lidí, kteří zde našli svůj domov.

Nyní, když už znáte základní dějiny tohoto místa, doporučuji vám prostor kolem usedlosti prozkoumat ve vlastním tempu. Podívejte se na detaily fasády, vnímejte sklon svahu, který byl tak ideální pro pěstování vinné révy, a nechte se unášet myšlenkami k těm všem osobnostem, které zde kdysi kráčely. Možná v nich najdete něco, co vás osobně osloví, nebo si prostě jen užijete klidu v tomto historickém areálu.

Děkuji, že jste se mnou vydali na tuto krátkou cestu časem. Doufám, že vám tento výlet do historie usedlosti Konvářka pomohl lépe pochopit krásu a význam tohoto místa. Přeji vám příjemnou pokračující procházku Smíchovem a mnoho dalších objevů v našem krásném městě. Sbohem.