Santoška Usedlost

Vítejte u usedlosti Santoška. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a vnímejte atmosféru tohoto místa. Stojíte právě v jihozápadní části pražského Smíchova, na severním svahu Pavího vrchu, kde se před vámi rozprostírá areál, který v sobě nese vrstvy několika století pražské historie. To, co vidíte před sebou, není jen obyčejná budova, ale svědectví o proměnách Smíchova z vinařského předměstí v hustě zastavěné městské čtvrti. Dnes zde slyšíte smích dětí, protože areál slouží jako mateřská škola, ale kdyby stěny této vily mohly mluvit, vyprávěly by nám příběhy o šlechticích, právnících a rytířích.

Pojďme se společně vrátit v čase, aby nám bylo jasnější, proč je toto místo tak výjimečné. Historie tohoto svahu začíná mnohem dříve, než byla postavena samotná vila. Už ve středověku byly tyto slunné svahy Pavího vrchu pokryty vinicemi. Vinařství bylo pro Smíchov klíčové a právě ono definovalo charakter celého okolí. V těchto zahradách, kde nyní možná vidíte stínivý park, kdysi dozrávalo hrozní. S rozvojem oblasti a změnou majetkových poměrů, které byly často ovlivněny dramatickými událostmi, jako byly konfiskace majetků po bitvě na Bílé hoře, se zde začaly objevovat první stavení. V tomto kontextu se vzpomíná například i na postavu Jana staršího z Popovic, který byl s historií těchto míst spjat.

Postupně se z prostého vinařského usedlosti stala barokní vila. Zlomový moment nastal v roce tysíc sedm set devatenáct. Právě tehdy kníže Adam František ze Schwarzenberga, jeden z nejmocnějších mužů své doby, daroval tuto usedlost advokátovi jménem František Vilém Sonntag. Představte si, jaký kontrast to musel být – z rukou vysoké šlechty do rukou vzdělaného právníka. Právě v tomto období se vila začala formovat jako reprezentativní sídlo, které kombinovalo praktické využití s dobovým vkusem.

Nyní prosím věnujte pozornost samotné architektuře budovy, před kterou stojíte. Pokud se podíváte na celkovou podobu vily, všimnete si, že nepůsobí jako typický barokní dům. To je proto, že v devatenáctém století prošla stavba zásadní proměnou. V roce tisíc osm set šedesát osm ji rytíř Eduard Doubek mladší nechal výrazně přestavět. Jeho vizí bylo vytvořit takzvaný zámeček, který by odrážel tehdy velmi populární styl novogotiky. Tato éra byla fascinována středověkím, romantikou a touhou vrátit se k rytířským časům.

K této ambiciózní přestavbě přispěl i architekt František Knor. Pokud si nyní prohlédnete průčelí a detaily budovy, hledejte prvky, které jsou typické pro tento historismus. Novogotika se snažila napodobit gotické katedrály a hrady, což vile dodalo určitý vznešený a zároveň tajemný charakter. Je to fascinující kombinace, kdy barokové jádro stavby bylo obaleno novědobním pláštěm, aby vyhovovalo vkusu rytíře Doubka.

Pojďme se nyní pomalu posunout od samotné budovy a zaměřit pozornost na okolní park. Tento prostor je stejně cenný jako samotná vila. Park se rozprostírá po svahu a nabízí úkryt před hlukem okolního města. Všimněte si sochb, které park zdobí. Jde o barokní umělecká díla z druhé poloviny osmnáctého století. Je velmi pravděpodobné, že jejich vznik je spjat s dílem Františka Ignáce Platzera, významného sochaře té doby. Tyto kamenné postavy jsou tichými svědky doby, kdy se v zahradách nehledal jen stín, ale i duchovní a estetický rozměr. Projděte si prostor kolem nich a vnímejte, jak tyto sochy propojuje architektura vily s přírodou Pavího vrchu.

Když se na toto místo podíváme z pohledu majitelů, vidíme zajímavý vývoj. Po rytíři Doubkovi se vila dostala do rukou obce. V roce tisíc devět set sedm se zastupitelstvo smíchovské obce rozhodlo vilu i park zakoupit. Cena byla v té době značná, přesně tři sta osmdesát tisíc korun. Bylo to strategické rozhodnutí, které zajistilo, že se tento krásný areál neztratí v soukromých rukou nebo nebude zbourán pro novou výstavbu, což se v té době v rozvíjejícím se Smíchově stávalo často. Tímto krokem se Santoška stala veřejným majetkem, což předurčilo její další osud.

Zajímavostí, která vám může přijít fascinující, je právě ta proměna funkce. Představte si, že v roce tisíc devět set padesát tři se v areálu usedlosti zřídila mateřská škola. Je v tom něco velmi poetického. Místo, které kdysi sloužilo jako vinařská usedlost, poté jako reprezentativní sídlo šlechtice a právníků a následně jako romantický novogotický zámeček, se stalo domovem pro nejmenší obyvatele Prahy. Historické zdi, které kdysi hostily vážné diskuse o právu a politice, dnes slouží k hře a učení dětí. Tato kontinuita a schopnost budovy přizpůsobit se novým dobám je jedním z největších anotací vily Santoška.

Když dnes stojíte před touto památkou, vidíte v ní syntézu několika epoch. Od středověkých vinic přes barokovou elegance, novogotický romantismus až po moderní sociální využití. Je to místo, kde se střetává soukromí a veřejnost, historie a současnost. Všechno to dohromady tvoří unikátní atmosféru, kterou v jiných částech Smíchova jen stěží najdete.

Nyní vás povzbuzuji, abyste se v klidu rozhlédli. Projděte si park, zastavte se u barokních soch a zkuste si představit, jak tento svah vypadal před třisty lety, když zde místo stromů rostly řady vinné révy. Podívejte se znovu na detaily novogotické fasády a přemýšlejte o tom, jakou vizi měl rytíř Eduard Doubek, když chtěl proměnit svou vilu v malý hrad.

Děkuji, že jste se mnou doprovodili tuto krátkou cestu časem usedlostí Santoška. Doufám, že vám tento pohled na památku pomohl vidět v ní víc než jen budovu mateřské školy. Je to kousek pražského dějinného puzzle, který připomíná, že i v srdci moderního města můžeme najít oázy klidu a historie. Přeji vám příjemnou další procházku Smíchovem a objevování dalších skrytých pokladů našeho města. Na shledanou.