Usedlost Strakovka Dům

Vítejte v pražských Dejvicích, v místě, kde se moderní rytmus města střetává s tichým odrazem dávné historie. Stojíte právě před usedlostí Strakovka, objektem, který v sobě nese stěhy mnoha různých století a mnoha různých životů. Zatímco kolem vás proudí život současné Prahy, tento areál si zachovává svou vlastní, klidnější atmosféru. Podívejte se na budovu před sebou. I když se na první pohled může zdát jako harmonický celek, ve skutečnosti je to výsledkem dlouhého procesu spojování, růstu a proměn, které trvaly stovky let.

Pojďme se společně vrátit do hluboké minulosti, abychom pochopili, jak tento prostor vznikal. Celá historie tohoto místa začíná v počátku sedmnáctého století. Představte si pražské okraje v roce 1622. V té době zde nebyly husté čtvrti domů, ale rozlehlé vinice. Právě tehdy Jakub Kozel z Peclinovce učinil první zásadní krok k tomu, co dnes vidíte. Přikoupil si vinici Koutskou a začal ji postupně slučovat s okolními pozemky. To, co dnes vnímáme jako jednu usedlost, bylo kdysi rozdrobenou mapou menších vinic. Postupem času se k tomuto celku přidávaly další části, jako byla Kozlovská, Topolka, Malá Topolka, Dolejší Pekařka nebo právě Koutská. Tato usedlost tedy nevznikla najednou jako jeden projekt, ale byla tvořena jako mozaika, kdy se jednotlivé kusy země postupně spojovaly do jednoho větší celku.

Nyní věnujte pozornost samotné stavbě, která se vám nyní tyčí před očima. I když její kořeny sahají hluboko do sedmnáctého století, její současný vzhled je výsledkem pozdějších úprav. Budova, kterou právě pozorujete, je vybudována v klasicistním stylu. Všimněte si jejího jednopatrového charakteru a valbové střechy, která dodává celku vyvážený a stabilní vzhled. Pokud se podíváte na fasádu, uvidíte, jak je členěna toskánskými pilastry. Tyto vertikální prvky, které připomínají zkreslené sloupy vnořené do stěny, dodávají budově rytmus a vznešenost, aniž by působila nepřirozeně těžkopádně. Je fascinující sledovat, jak architektura reagovala na okolní prostředí. Všimněte si, jak je uspořádání budovy ovlivněno samotným terénem. Usedlost stojí na svažitém, lichoběžníkovém pozemku, a právě tento náročný sklon působy v tom, jak stavba zapadá do krajiny a jak musí být její architektura vyvážena, aby působila harmonicky i na nerovném podkladu. Za dnešní podobu, kterou vidíte, může architekt Richard rytíř Klenka z Vlastimilu, který dokázal tyto prvky propojit do celistvého celku.

Abychom plně pochopili význam tohoto místa, musíme se podívat na lidi, kteří zde zanechali svou stopu. Každé období přineslo nové jméno a nový směr. Po staletích vinic přišla éra, která usedlosti dala její nynější identitu. V roce 1750 usedlost zakoupil František Kazimír Strachovský ze Strachovic. Právě díky němu a jeho rodovému jménu se tento objekt stal známým jako Strakovka. To je moment, kdy se z prostého zemědělského a vinařského místa stává sídlo s jasným jménem a prestiží.

Historie však nebyla jen o víně a šlechtických jménech. Místo se muselo přizpůsobit i měnícímu se světu průmyslu. V polovině devatenáctého století, přesně v roce 1845, došlo k zásadní změně charakteru pozemků. Gustav Hoffman zde totiž postavil cihelnu. Představte si tento kontrast – z jedné strany klidné vinice a z druhé strany místo, kde se pracovalo s hlínou a ohněm pro potřeby rostoucího města. Tato transformace ukazuje, jak dynamické bylo toto území a jak se muselo přizpůsobit potřebám doby, kdy se Praha začínala rychle rozvíjet.

Pokud se nyní zamyslíte nad tím, co všechno toto místo přežilo, zjistíte, jak neobyčejné je. Usedlost Strakovka prošla celou řadou úprav, od prostých vinic přes průmyslové využití až po dnešní podobu. A přesto, že se její funkce měnila, její podstata zůstala zachována. Dokonce i v moderní éře si toto místo udrželo svou váhu. V roce 1958 byla usedlost oficiálně prohlášena za nemovitou kulturní památku, což zajistilo, že její historie nebude zapomenuta a její architektura zůstane zachována pro budoucí generace.

Je tu ještě jedna zajímavost, která vás může zaujmít. Možná se ptáte, proč je tato budova tak specificky utvářena právě takto. Klíčem je právě ta neustálá proměna. Strakovka není jen budovou, je to záznam o tom, jak se měnila pražská krajina. Od malých, jednotlivých vinic, které kdysi pokrývaly tyto svahy, až po jeden ucelený objekt, který dnes slouží jako památka. Je to příběh o tom, jak se z malých kusů země, jako byla Topolka nebo Kozlovská, postupně vytvořil jeden pevný bod v mapě Dejvic.

Nyní, když už znáte příběh, který se skrývá za touto fasádou a pilastry, doporučuji vám pokračovat v procházce. Prohlédněte si okolí, vnímejte atmosféru tohoto místa a zkuste si představit, jak zde vypadalo život před stovkami let, kdy se zde sklízejí hrozny a vzduchem se nese vůně vinic. Děkujeme vám, že jste se k nám připojili při této krátké cestě časem. Přeřeme vám příjemný zbytek dne při objevování dalších tajemství našeho města.