Vila Šmídova Vila

Šmídova vila, nacházející se v ulici Eduarda Beneše čp. 483 v obci Horní Předměstí u Poličky, je funkcionální stavba z let 1933–1934, která si zachovala původní dispozici až do současnosti. Tento památkově chráněný objekt postavil Bohuslav Šmíd, jenž jej nejen navrhl, ale i sám realizoval. Asymetrická struktura a moderní vybavení z ní činí unikátní příklad českého funkcionalismu.

Vznik vily je úzce spjat s rozvojem českého funkcionalismu v meziválečné republice. V letech 1933–1934 postavil Bohuslav Šmíd na pozemku v jižní části Poličky rodinné sídlo, které zároveň sloužilo jako základna jeho stavebního podniku. V jeho projektu je patrný vliv purismu Josefa Gočára, přestože budova již představovala čistší funkcionální styl. Rozsáhlou zahradu s bazénem, altánem a ovocnými stromy navrhl architekt Josef Vaněk, což stavbě dodalo estetickou i praktickou hodnotu.

Architekturu vily charakterizuje plochá střecha, asymetrie a moderní prvky. Stavba se skládá ze dvou prostupujících se kvadratických těles, která barevně oživují modré okenní rámy. Dubové schodiště do obytné části zdobí rozměrná vitráž od Karla Svolinského s motivy stavitelství. Interiér byl na svou dobu velmi moderní – disponoval centrálním vytápěním a plně elektrickými spotřebiči, jako byly sporák, lednička či pračka.

Po znárodnění podniku v roce 1948 byl Bohuslav Šmíd bez soudu převezen do pardubického tábora nucených prací a později umístěn do tábora v Hodoníně u Kunštátu. Rodina se musela vystěhovat; v roce 1956 se Šmíd přestěhoval do Brna. Po roce 1990 byla vila spolu s částí parcely vrácena potomkům stavitele. Díky restitucím si objekt zachoval původní dispozici, ačkoliv zahrada a areál bývalé firmy prošly značnými změnami.

Dnes je Šmídova vila nejen chráněným památkovým objektem, ale i svědkem vývoje české architektury. Její hodnota tkví v zachování původní funkce a estetiky. Návštěvníci zde mohou ocenit moderní architektonické řešení z počátku 20. století.

Vila stojí za návštěvu díky své historické hodnotě i jako připomínka doby, kdy se česká architektura snažila propojit funkčnost s estetikou. Její zachování v původní podobě umožňuje návštěvníkům pocítit atmosféru dob, kdy vznikala, a ocenit inovativní přístup jejího stavitele.