Zlatokorunský dům Budova hotelu

Vítejte v srdci Českého Krumlova, v jeho historickém Vnitřním Městě. Zastavte se prosím na okamžik a plně se soustřeďte na budovu, která se nyní tyčí přímo před vámi. Stojíte před Zlatokorunským domem. První věc, která vás pravděpodobně zaujala, je jeho velmi zvláštní a výrazná podoba. Tato stavba totiž není jen obyčejným domem, ale skutečným pilířem, který svým vzhledem a hmotou určuje celý charakter náměstí Svornosti. Vnímejte, jak tato budova dominuje prostoru kolem sebe a jak svou přítomností propojuje minulost s přítomností. Je to místo, kde se v každém kameni a v každém kousku omítky skrývá vrstva jiného století.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase, hluboko do minulosti, abychom pochopili, jak tato stavba vznikala. Představte si toto místo na počátku patnáctého století. Právě v této době byl položen základ domu. Celý vznik gotického jádra budovy byl iniciován mužem jménem Václav z Rovného. V té době vypadal dům zcela jinak, byl mnohem prostší a odpovídal přísnému stylu gotiky, který v té době v našich krajinách v převládal. Byla to doba rýcerství a budování pevných, odolných staveb, které měly sloužit generacím. Toto gotické jádro, i když je dnes zvenku většinou skryté, stále tvoří samotný základ a duši celého domu.

Jakmile se čas pohnul kupředu, dům začal měnit své tváře. V roce tisíc pět set dvacet šest se stal majetkem Silvestra Pergara. S novými majiteli přišly nové vize a nové potřeby. Nejvýraznější změna však přišla až v roce tisíc šest set třináct. Podívejte se nyní pozorně na fasády domu. To, co vidíte, je výsledek velké renesanční přestavby. V této době se dům proměnil v elegantní sídlo, které mělo oslňovat svou krásou a bohatstvím. Právě tehdy byly fasády vyzdobeny sgrafity. Sgraffity jsou speciální ozdobou, která vzniká tak, že se do vrstvy světlé omítky vyškrábe vzor, čímž se pod ní odhalí tmavší vrstva. Jsou to takové kamenné obrazy, které vyprávějí příběhy a ukazují vkus tehdejších majitelů. Projděte si očima tyto vzory a představte si, jakou pýchu museli cítit lidé, kteří se na tento dům v sedmnáctém století dívali.

Historie však nezastavila. Čas dál plynul a s ním přicházely nové módní trendy v architektuře. Konec osmnáctého století, konkrétně rok tisíc sedm set devadesát, přinesl další úpravy. Do fasád byly vneseny prvky baroka a klasicismu. Baroko s jeho dynamikou a klasicismus s jeho klidem a rovnováhou se zde spojily a dodaly budově ten charakteristický vzhled, který známe dnes. Je to fascinující směs stylů, kde se gotika potkává s renesancí a baroko s klasicismem. Zlatokorunský dům je tedy jako otevřená kniha dějin architektury, kde každá kapitola představuje jiné století.

Nyní věnujte pozornost detailům, které můžete vidět přímo před sebou. Pokud se podíváte na hlavní průčelí, vaše pozornost by měla dopadnout na jednu konkrétní věc. Všimněte si busty opata Valentina Neumanna. Tato postava byla s domem úzce spjata a její podoba zde dodnes připomíná významné osobnosti, které v těchto zdech působily nebo je ovlivnily. Kromě Valentina Neumanna se v historii domu objevují i další jména, jako jsou Kilián Hölderle von Schattenberg nebo Filip Ignác Häckel. Ačkoliv dnes neznáme jména konkrétních architektů, kteří dům navrhovali, víme, že tito lidé zanechali v budově svou stopu.

Když se díváte na dům zvenku, vidíte jeho vznešenou tvář, ale pod povrchem se skrývá něco mnohem tajemnějšího. Zlatokorunský dům totiž stále v sobě nese prvky své nejstarší, gotické éry. I když do nich teď nemůžeme vidět, v budově jsou zachovány gotické sklepy, které kdysi sloužily k uskladnění potravin a vín. Je zde také vstupní portál s lomeným obloukem, což je typický znak gotického stylu, který připomíná šíp směřující k nebi. A možná nejvzácnějším skrytym pokladem je žebrová klenba v prostorách bývalé kaple. Představte si ten kontrast, kdy se nahoře nachází lehké renesanční ornamenty a hluboko v domě přetrvává těžká, strmá a mystická gotika.

Pojďme se nyní zamyslet nad jednou zajímavostí, která dům zásadně změnila. Pokud si prohlédnete spodní část budovy, možná si všimnete, že dům působí velmi masivně. Je to proto, že v devatenáctém století došlo k významným změnám. V té době byla zazděna podloubí, která dříve tvořila otevřený prostor pro chodce a obchodníky. Zároveň byla stavba zvýšena o jedno celé patro. Tato změna sice smazala část původního renesančního rázu, ale zároveň domu dodala jeho současnou monumentálnost a stabilitu. Je to připomínka toho, jak se města vyvíjela a jak se budovy přizpůsobovaly novým potřebám svých obyvatel.

Zlatokorunský dům tak stojí před vámi jako svědek staletí. Od Václava z Rovného přes Silvestra Pergara až po opata Valentina Neumanna. Každý z nich přidal k této stavbě něco svého. Od gotické surovosti přes renesanční hravost až po barokní a klasicistní elegance. Je to místo, kde se čas zastavil, ale zároveň se neustále měnil.

Nyní, když už znáte příběh tohoto domu, doporučuji vám, abyste si jej ještě chvíli jen tak prohlédli. Zkuste si představit, jak dům vypadal, když byla podloubí ještě otevřená a lidé jimi procházeli, nebo jak vypadaly sgraffity v den, kdy byly poprvé dokončeny. Vnímejte atmosféru náměstí Svornosti a nechte se unášet představami o lidech, kteří zde žili před stovkami let.

Děkuji vám za pozornost, kterou jste věnovali Zlatokorunskému domu. Doufám, že vám tento krátký výlet do historie pomohl vidět tuto budovu v novém světle. Nyní vás zvejme k dalšímu prozkoumávání krás našeho Vnitřního Města. Pokračujte prosím v cestě a objevujte další skryté kouty a příběhy, které na vás v Českém Krumlově čekají. Přeji vám příjemnou procházku a mnoho nových zážitků. Na shledanou.