Štencův dům Komplex budov

Vítejte v srdci Prahy, v jedné z jejích nejvýznamnějších čtvrtí. Stojíte právě před budovou, která svou podobou i historií vypráví příběh o ambicích, moderní technice a vysokém umění počátku dvacátého století. Podívejte se na tento impozantní dům, který vás nyní vítá svou stabilitou a elegancem. Je to stavba, která v sobě spojuje praktickou funkci s estetickou hodnotou, a i když kolem vás dnes proudí moderní město, tento dům v sobě stále nese ducha doby, kdy se Praha měnila v pravou světovou metropoli.

Pojďme se nyní zastavit u toho, jak tento dům vlastně vznikl a proč zde vůbec stojí. Abychom to pochopili, musíme se vrátit do letů tisíce devět set devět až tisíce devět set jedenáct. V té době v Praze probíhala jedna z největších urbanistických akcí, jaké kdy svět viděl, což byla takzvaná Pražská asanace. Šlo o rozsáhlou sanaci a přestavbu centra města, při níž se odstraňovaly staré, často nevhodné stavby, aby vznikly nové, širší ulice a moderní budovy odpovídající hygienickým i estetickým nárokům té doby. Právě v rámci tohoto velkého plánu vznikl i Štencův dům. Postavil jej na své vlastní náklady významný nakladatel Jan Štenc. Jeho vizí bylo vytvořit prostor, který by nebyl jen obyčejným domem, ale skutečným centrem tiskařského řemesla a kultury.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. Budovu navrhl uznávaný architekt Otakar Novotný, který v ní kombinoval funkčnost s tehdy velmi moderním stylem secese. Podívejte se pozorně na průčelí. Všimněte si, že je zhotoveno z režného zdiva. Pokud se zamyslíte nad detailem, uvidíte v tomto provedení vlivy holandské architektury, což byl pro Prahu té doby velmi svěží a odlišný přístup. Sledujte pohledem linii fasády směrem nahoru, kde je celá stavba zakončena čtvrtválcovým atika, což je ten zdobný zakončení horní části zdi, které dodává budově její charakteristický profil a uzavírá ji do harmonického celku.

Když se však podíváme hlouběji, zjistíme, že Štencův dům nebyl jen krásnou schránkou. Původně sloužil jako nejmodernější tiskařský dům v celém Rakousku-Uhersku. Představte si, jaká to musela být fascinující kombinace. V jedné budově se totiž spojila obytná část, kde žili lidé, s reprezentativními prostory a především s grafickým závodem. Byl to v podstatě stroj na tisk knih a časopisů, který fungoval přímo v centru města. Právě díky této kombinaci se zde stalo centrum společenského a intelektuálního života. V interiérech se scházeli přední umělci své doby. Mezi osobnostmi, které s tímto místem spojovaly jejich cesty, byli například Max Švabinský, Jan Štursa nebo Jan Kotěra. Byla to místa setkávání myslitelů, kde se v hlučném prostředí tiskařských strojů a v tichu elegantních salonů rodily špičkové umělecké publikace, které následně ovlivňovaly celou českou kulturu.

Zde se dostáváme k jedné z nejzajímavějších skutečností o tomto místě. Představte si, že v době svého vzniku byl tento dům vrcholem technického pokroku. Fakt, že byl nejmodernějším tiskařským domem v rámci rozlehlého Rakouska-Uherska, svědčí o odvaze a vizionářství Jana Štence. Nebylo to jen o byznysu, ale o touze vytvořit prostor, kde se technika potkává s uměním. Je fascinující pomyslet si, že budova, která vznikla v rámci tak masivní změny města, jako byla asanace, dokázala takto elegantně přežít desetiletí a stále plnit svou roli v urbanistické tkáni Prahy.

Čas však plyne a potřeby města se mění. Po mnoha letech, konkrétně v roce dva tisíce šestnáct, došlo k další významné změně. Budova byla pronajata společnosti Opero a následně prošla rekonstrukcí. Dnes už v budově nefungují tiskařské stroje, ale slouží jako centrum pro společné sdílení pracovních prostor, což známe pod názvem coworking. Je to v podstatě moderní pokračování původní myšlenky Jana Štence. Zatímco kdysi se zde potkávali tiskaři a malíři, dnes se zde setkávají lidé z různých oborů, kteří hledají inspiraci a prostor pro svou kreativitu a práci. Duch spolupráce a tvoření tak v budově zůstal, jen změnil svou formu z papíru a inkoustu na digitální technologie a moderní komunikaci.

Když se nyní znovu podíváte na Štencův dům, vnímejte ho jako most mezi dvěma světy. Na jedné straně je to památník secesní architektury a tiskařského řemesla z počátku století, na druhé straně je to živý prostor pro lidi dnešní doby. Je to důkaz toho, že kvalitní architektura a chytrý urbanistický plán dokážou sloužit lidem i po více než sto letech, pokud se k nim přistupuje s úctou a péčí.

Děkuji vám, že jste se mnou zastavili u této krásné stavby. Doufám, že vás příběh Jana Štence a jeho domu inspiroval k tomu, abyste si všímali detailů i v jiných budovách, kolem kterých denně procházíte. Nyní vás zvám k dalšímu prozkoumání okolí. Projděte si zbytek ulice, vnímejte atmosféru Prahy 1 a nechte se vést zvědavostí. Přeji vám příjemnou pokračování vaší cesty po našem krásném městě. Na shledanou.