Důl Michal Důl

Důl Michal má své kořeny v počátcích černouhelné těžby v Michálkovicích. V roce 1843 byly na tomto území hloubeny první dvě jámy pro těžbu uhlí. Jednu z nich, původně nazývanou Michálkovická jáma č. 3, v roce 1850 pojmenovali Michael na počest Michaela Layera, významného báňského odborníka a guberniálního rady. Důl se tak dostal na historickou mapu těžařského průmyslu.

Rozvojovým obdobím se stal rok 1856, kdy důl odkoupila Severní dráha císaře Ferdinanda. Pod její správou zůstal více než devadesát let – až do znárodnění v roce 1945. Vlastník se postaral o modernizaci: v roce 1862 byla zprovozněna tzv. Báňská dráha vedoucí z Přívozu do Michálkovic, která umožnila efektivnější expedici vytěženého uhlí po železnici.

V prvních desetiletích provozu se důl postupně prohluboval. V roce 1863 dosáhla těžní jáma hloubky 161,2 metrů. Práce byla závislá na parním pohonu – těžní stroje a čerpadla pro odvodnění jámy byly poháněny parním výkonem. Roku 1871 však došlo k neštěstí: při rekonstrukci těžní jámy se zbořila a do kráteru se sesula jámová budova i strojovna. Následující roky přinesly další technické zlepšení: v roce 1874 byl osazen nový parní těžní stroj o výkonu 120 koňských sil a instalován ventilátor Guibal o průměru sedm metrů.

Důl se rozrůstal. K roku 1882 byla těžba převedena z pomocného dolu Ferdinand, jáma Michal dosáhla hloubky 243,5 metrů. O šestnáct let později měla jáma již hloubku 397,8 metrů. Nástup nové techniky přišel v roce 1907 se zavedením strojního vrtání při ražbě chodeb.

Nejzáraznější transformace proběhla v letech 1912 až 1915. Důl byla zásadně přestavěn podle projektu architekta Františka Fialy. Klíčová změna spočívala v přechodu ze staromódního parního pohonu na elektrický. Nová strojovna byla rozdělena na oddělení těžních strojů a kompresornu, vybavená moderními elektrickými těžními stroji. Postupně se doplňovaly další zlepšení – roku 1929 byl instalován pístový kompresor Škoda a v roce 1941 jej doplnil výkonnější turbokompresor.

V roce 1945 došlo ke znárodnění. Od roku 1946 se důl stal součástí Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů a přejmenoval se na Důl Petr Cingr. Po ukončení těžby se však vrátil k tradičnímu názvu Michal a v areálu vzniklo Průmyslové muzeum. Dnes je důl národní kulturní památkou spravovanou Národním památkovým ústavem a je otevřen veřejnosti. Návštěvník tak může spatřit svědectví evoluce průmyslové techniky i pochopit, jaké místo měla těžba v hospodářství Ostravy.