Kostel svatého Václava (Staňkovice) Kostel

Kostel svatého Václava v obci Staňkovice, ležící v okrese Louny, je římskokatolický farní kostel. Jeho původní gotická stavba pochází z přelomu 15. a 16. století a byla později barokně přestavěna v 18. století. Tato kulturní památka je významná díky zachování gotických prvků v rámci barokního celku.

O nejstarších dějinách kostela máme jen omezené informace. První písemná zmínka pochází z roku 1272, kdy strahovský klášter udělil vesnici žateckým měšťanům do dědičného nájmu, ale kostel si ponechal. Současná budova nemá s pravděpodobným románským předchůdcem nic společného kromě polohy. Historici se liší v datování současné stavby; někteří ji umisťují do poslední třetiny 14. století, jiní na počátek 15. století. Nejnovější monografie klade její vznik na přelom 15. a 16. století, což naznačuje, že byl postaven městem Žatec, které tehdy zahrnovalo Staňkovice.

Architektonicky se jedná o jednolodní kostel s obdélným půdorysem a pětibočným presbytářem. V západní fasádě stojí hranolová věž před níž je umístěna předsunutá předsíň. Fasády věže jsou zdobeny nárožními pilastry a okny s supraportou a segmentovou římsou. Vrchní část předsíně končí atikem se štítem. Interiér je zaklenut různými typy klenby: v presbytáři je křížová žebrová, v sakristii valená s lunetami a v podvěží jednopodlažní bezžeberná. V lodi se nachází dřevěná zvlněná kruchta.

Kostel prošel několika fázemi přestavby. Po třicetileté válce ztratil svůj status farního kostela a stal se filiálním k žateckému děkanskému chrámu. Radikální barokní přestavba proběhla v letech 1717–1721, během níž byly proraženy původní okenní otvory, postavena věž a nový krov. V roce 1731 byl zhotoven kůr a postavena márnice. Další úpravy proběhly v 30. letech 19. století s přidáním západní předsíně a kamenného schodiště do kůru.

Mezi nejvýznamnější architektonické prvky patří gotické detaily v presbytáři. Východní stěna je osvětlena kulatým oknem s původní kružbou z čtyřlistů a trojlistů. Severní stěna obsahuje gotický sanktuář zdobený plastickými prvky ve formě dvou čtyřlistů, oslího hřbetu a sloupků v tvaru krabů.

Dějiny kostela jsou spojeny s osobnostmi jako farářem Petrem řečeným Prusem, jenž byl v roce 1359 instalován patronem kostela, nebo utrakvistickým farářem Martinem Nepomuckým, který zemřel v roce 1612. V historických registrech byl kostel v roce 1384 popsán jako chudý kvůli nízké dávce v žateckém děkanátu.

Dnes je chráněn jako kulturní památka, což mu bylo uděleno v roce 1964. Soubor zahrnuje nejen samotnou sakrální stavbu, ale také ohradní zeď a vstupní bránu kolem bývalého hřbitova. Objekt představuje autentický příklad vrstvení architektonických stylů od středověku po baroko, činíc jej zajímavým cílem pro návštěvníky zájemce o gotickou výzdobu v rámci barokního prostředí.