Žatec Železniční stanice

Železniční stanice Žatec je dopravní uzel v severní části města Žatec, ležícího v okrese Louny ve Ústeckém kraji. Byla vybudována mezi lety 1871 a 1873. Její historická architektura a role při propojení severočeských důlních oblastí s Prahou ji činí významnou.

Budova byla součástí projektu spojení kladenské a severočeské důlní oblasti na trati z Prahy přes Kladno a Rakovník do Chomutova. Provoz začal 4. února 1871, financovaný soukromou společností Buštěhradská dráha.

Staniční budova byla navržena architektem Josefem Chválou v typické podobě pro stavby Buštěhradské dráhy. V roce 1902 ji rozšířil Adolf Schrayer o restaurační pavilon a kryté schodiště, což umožnilo pohodlnější přístup do zvětšeného vestibulu. Schrayer udržel původní stavební sloh.

Prvním provozovatelem byla Buštěhradská dráha, která se zestátněna k 1. lednu 1923. Druhou významnou roli hrála společnost Plzeňsko-březenská dráha, spojující stanici s Plzní a Mostem. Tato společnost byla zestátněna v roce 1884, a její provoz převzaly Císařsko-královské státní dráhy, následně Československé státní dráhy.

Dne 8. srpna 1873 byla stanice napojena na trať Plzeňsko-březenské dráhy přes Blatno u Jesenice. V minulosti patřily k celkovému komplexu obvody Velichov a Žatec západ, který se nacházel asi 500 metrů západně od hlavního nádraží. Dnes leží stanice na tratích 123, 124 a 160, s elektrifikací úseku z Kadaň-Prunéřova do Obrnic napětím 3 kV stejnosměrného proudu.

Stanice se nachází v severní části města, oddělené od centra řekou Ohří. Dnes slouží jako klíčový uzel s městským autobusovým nádražím na západní straně. Dispozice zahrnuje čtyři modernizovaná jednostranná nekrytá nástupiště, jejichž rekonstrukce byla dokončena v roce 2017. Přístup k vnitřním nástupišťům je zajištěn přechodem přes koleje.

Železniční stanice Žatec představuje důležitý technický a architektonický dokument rozvoje dopravy v 19. století, nabízející vhled do éry průmyslové revoluce a rozmachu železnic v českých zemích.