Banka Budova

Banka je základní finanční institucí, která přijímá vklady od veřejnosti a současně poskytuje úvěry. Tímto způsobem umožňuje pohyb peněz v ekonomice a napomáhá vytvoření finančních rezerv v oběhu. Samotné slovo „banka" má zajímavý původ – pochází z italštiny, kde „il banco" znamená lavici či stůl, na nichž se v antickém Řecku a zejména v římské impérii prováděly finanční transakce.

Bankovnictví v jeho historické podobě není vynálezem novověku. Už v dávných dobách si bohatí občané uvědomili, že potřebují bezpečné místo pro uchování svých úspor. Protože chrámy považovali za spolehlivé, začali tam zanášet peníze, které neměli potřebu okamžitě spotřebovat. Postupně se však finanční operace přesunuly mimo náboženské objekty, a vznikla tak samostatná odvětví. Středověka přinesla kvalitativní posun – židovští bankéři se stali průkopníky a vybudovali funkční bankovní systém v Evropě, zatímco křesťanství zakazovalo půjčování peněz na úrok. Islámské banky dosud fungují na jiných principech bez úroků.

Velkého rozmachu bankovnictví dosáhlo během průmyslové revoluce. Nové manufaktury a továrny potřebovaly větší objem finančních služeb, a banky tak přešly do své dnešní podoby. Jejich základní příjem tvoří úroková marže – rozdíl mezi úroky z úvěrů a úroky z vkladů – doplněný poplatky za správu a uchování peněz.

V České republice se bankovnictví dynamicky rozvíjelo zvláště v poslední čtvrtině dvacátého století. Roku 1998 spustila Fio banka první internet banking v Česku, o třináct let později pak první mobilní bankovní aplikaci. Dnes již nadpoloviční většina Čechů spolupracuje s více bankami a vybírá si je podle toho, která nabídne nejlevnější služby.

Banky rozlišujeme na centrální banky, které v České republice reprezentuje Česká národní banka a spravují měnu a úrokové sazby, a na banky obchodní. Ty mohou být univerzální, poskytující širší spektrum služeb, nebo specializované. Dalšího členění se týká exportní banky, rozvojové banky či hypoteční banky.

Činnost bank je přísně regulována státem a podléhá bankovnímu dozoru. Jejich služby zahrnují vedení účtů, vydávání platebních karet, úschovu cenných předmětů, zprostředkování bezhotovostního platebního stylu a poradenství. Část finančního trhu, která se chová jako banky, ale nenachází se pod státní regulací, se nazývá stínové bankovnictví.