Benediktinský klášter Rajhrad Klášter

Benediktinský klášter Rajhrad stojí v katastru města Rajhrad na Brno-venkovsku, na pravém břehu řeky Svratky. Patří k nejstarším benediktinským institucím Moravy a dodnes zbůstává významnou památkou. Jeho areál, včetně kostela svatého Petra a Pavla, je chráněn jako kulturní dědictví. V moderní době se klášterní knihovna v roce 2005 stala základem pro nově založený Památník písemnictví na Moravě.

Počátky rajhradského kláštera se podle starých záznamů (takzvaného břevnovského falsa) vážou k roku 1045, kdy český kníže Břetislav I. věnoval břevnovskému kláštery poustevnu zřídí ke cti svatých apoštolů Petra a Pavla na opuštěném hradě zvaném Rajhrad. Kolem roku 1048 sem byli usazeni první benediktini – početní asi deset mnichů. Předpoklady existence staršího kláštera na tomto místě sahají hluboko do počátků, kdy zde od 9. století (velkomoravské období) údajně stál klášter staroslověnského ritu.

Malá komunita prvních rajhradských benediktinů se věnovala práci v duchu řádového hesla „ora et labora" – modlitbě a práci. Pracovali na osidlování okolní krajiny – mýtili lesy, zakládali nové osady a řemeslné dílny. Provozovali například pivovar a věnovali se zúrodňování polí, chmelnic a vinic. Jednak řemeslem, jednak medicínou – pěstovali léčivé byliny, zřídili nemocnici s lékárnou a péči o chudé. Brzy založili rajhradské skriptorium, kde opisovali a tvořili nové knihy, a založili proslulou klášterní školu.

Středověk se pro rajhradský klášter nesl ve znamení střídajícího se rozkvětu a úpadku. V roce 1278 se na nějaký čas opuštěný a vypálený klášter stal sídlem loupežníků, kteří z něj podnikali drancovací výpravy. Klášter poskytl také útočiště mnichům z vilémovského kláštera, který zrušil český král Ferdinand I.; poslední vilémovský opat Petr zde roku 1541 zemřel a byl pohřben.

Rozvoj klášterního hospodářství umožňovaly zejména privilegia od velkých pánů a králů. Markrabě Přemysl roku 1234 udělil rajhradským benediktinům stejná práva a imunity jako měli cisterciáci ve Velehradě, a potvrdil jejich právo na sedmidenní trh. Český král Jan Lucemburský v roce 1327 propůjčil klášteru úplnou soudní moc a hrdelní právo, které rajhradští benediktini vykonávali ještě dlouhá staletí až do první poloviny 18. století.

Klášter byl opakovaně poškozován. Jen ve 13. století musel být kostel celkem třikrát opravován a znovu vysvěcován poté, co jej drancovaly loupeživé nájezdy. Ačkoli se klášter stal v průběhu doby významnou institucí, jeho špatná poloha a postupný úpadek budov nakonec vedly k úvahám o jeho přestavbě. Od roku 1813 je klášter samostatným opatstvím. Dnes jej lze navštívit jako celek chráněný jako kulturní dědictina, která vypráví příběh více než tisíciletí moravské duchovní kultury.