Bubenská nádražní vodárna Vodní dílo

Budova stojí v Praze-Holešovicích na ulici Argentinská, v oblasti bývalé vsi Bubny. Byla postavena jako součást rozsáhlého dílenského komplexu nádraží Praha-Bubny v letech 1870–1873. Výstavbu řídil inženýr Karl von Ruppert, architekty byli Wilhelm von Flattich a Karl Schumann. Vodárna sloužila praktickému účelu – zásobovala dílny nádraží vodou nezbytnou pro provoz a údržbu vozidel.

Budova vycházela z typizovaného plánu, který Schumannovi a von Ruppertovi vypracovali už v letech 1869–1870. Stejný typ stavby se objevuje i na nádraží v Hrušovanech nad Jevišovkou, leč vodárna v Bubnech si zachovala specifickou podobu bez bočních křídel.

Stavba je jednoznačně vázána k železniční a průmyslové historii Prahy. Fasádu tvoří kombinace bílé omítky a červeného režného zdiva, což dodává stavbě čistý, čitelný vzhled. Nároží osádají pilastry, které zdůrazňují vertikální linie. Ve štítu jsou kulatá okna v šambránách, doplněná zubořezem – tím se budova řadí mezi stavby s jistou architektonickou péčí. Nad okny se nacházejí suprafenestry, a v přízemí se opakují kulatá okna v šambránách, která zajišťují osvětlení interiéru. Sedlová střecha je v rozích osádnuta komíny.

Vnitřní prostor měl jednu zásadní funkci – skladování vody. Budova obsahuje dvě nýtované nádrže o celkovém objemu 240 metrů krychlových, které jsou podepřeny cihlovými oblouky po obvodu každé nádrže. Toto řešení bylo typické pro železniční vodárny a zajišťovalo nezbytné zásobování tekutinou.

V roce 2004 Ministerstvo kultury České republiky vodárnu prohlásilo za kulturní památku. Od té doby se řadí mezi chráněné stavby a figuruje na seznamu ohrožených kulturních památek. V roce 2017 byla provedena oprava střechy, která je signálem o pokusech budovu udržovat. Dnes představuje svědectví o historii železniční infrastruktury a průmyslové architektury přelomu 19. a 20. století.