bývalá Slovácká búda Dům

Slovácká búda, původně známá jako Slovenská búda, je historickou památkou nacházející se v Luhačovicích na ulici Čes. armády č.p. 265. Tato budova byla postavena v roce 1906 podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče a stala se centrem kulturního i společenského života lázní Luhačovic. Jejím zvláštností je nejen historický význam, ale také to, že byla v roce 1992 uznána jako kulturní památka a i po požáru v roce 2002 zůstala chráněnou památkově. Dnes je zachována pouze její zděná soklová část.

Budova Slovácké búdy byla postavena na zakázku Skalického obchodního družstva, které požadovalo prostory pro uchovávání a následný prodej svého vína. Nápad vznikl od Pavola Blahy, zakladatele tohoto družstva, který chtěl v Luhačovicích vytvořit kousek Slovenska. Architektura a interiér budovy byly navrženy tak, aby evokovaly vinný sklep inspirovaný tradičním stavitelstvím horských regionů, což je patrné i dnes ve zbytcích jejího stavu. Búda se rychle stala oblíbeným místem setkávání pro mnoho významných osobností té doby, jako byli Leoš Janáček či Milan Rastislav Štefánik.

Architektura Slovácké búdy je založena na plánech Dušana Jurkoviče a představuje jednu z posledních jeho realizací v Luhačovicích. Její původní stavba byla roubená, převážně přízemní struktura s třemi obdélníkovými trakty a sedlovou či zvalbenou střechou. Strana obrácená ke svahu Malé Kamenné byla vybudována ze pískovcových kvádrů, což dodává budově jedinečný vzhled a pevnost. Interiér a architektura byly zdobeny prvky zděné architektury Slovácka a evokovaly atmosféru tradičního vinařského sklepa.

Vlastnická historie búdy je bohatá na změny. Po jejím postavení ji zakoupil Antonín Drtílek, který ji přejmenoval na Slováckou búdu a rozšířil nabídku o taneční parket a zahradní restauraci. V roce 1924 se stala nájemcem lázeňské společnosti Adolf Jahoda, který podnik často využíval pro pořádání kulturních akcí. Po znárodnění v roce 1948 byla búda převedena pod správu Restaurací a jídelen. Po sametové revoluci prošla řadou vlastníků, ale její kulturní hodnota zůstala nezpochybněná.

Klíčovými událostmi ve historii búdy bylo její zvětšení v roce 1911 kvůli rostoucí oblibě, změna názvu po koupi Antonínem Drtílkem v roce 1913 a tragický požár v roce 2002. Požár způsobil téměř úplnou ztrátu původní stavby, ale zděná soklová část byla zachována jako památkově chráněný objekt.

Dnes je Slovácká búda pouze v podobě svého základu a není otevřena pro veřejnost. Původní budova byla nahrazena dvěma nepovolenými stavbami, což představuje velkou ztrátu pro kulturní dědictví Luhačovic. Navzdory těmto změnám stále přitahuje pozornost historiků a turistů, kteří si chtějí všimnout jejího místa ve místní historii.

Slovácká búda je svědectvím bohaté kulturní a společenské minulosti Luhačovic. Její přítomnost na tomto místě připomíná důležitost vzájemného porozumění mezi různými národnostmi a kulturami v regionu. Navzdory svému zničení stojí za to navštívit její místo, abychom si připamatovali historickou hodnotu a kulturní dědictví, které tato památka reprezentuje.