Důl Jan Šverma Důl

Důl Jan Šverma v Lamperticích na Žacléřsku je hlubinný černouhelný důl. Vznikl roku 1950 sloučením několika starších jam a v roce 1957 byl rozšířen o důl Novátor v Bečkově. Současná podoba areálu pochází z let 1961 až 1964. Podle Národního památkového ústavu jde o jediný autenticky dochovaný důlní komplex dolnoslezské uhelné pánve z 60. let 20. století, který má vysokou dokumentační hodnotu. Těžba byla oficiálně ukončena 31. prosince 1992, poslední vozík s uhlím z likvidovaných děl vyjel roku 2002.

Vznik dolu úzce souvisí s poválečnou reorganizací těžby v Československu. Po roce 1945 přešly doly Západočeského báňského akciového spolku pod národní správu. K 1. lednu 1946 byly znárodněny a začleněny do národního podniku Východočeské uhelné doly. Roku 1950 se jámy Jiří a Eliška v Žacléři, Františka v Černé Vodě a Julie a Marie v Lamperticích sloučily do jednoho podniku, který nesl jméno komunistického funkcionáře Jana Švermy. Historický kontext 60. let, kdy probíhala intenzivní industrializace zaměřená na energetickou soběstačnost v rámci plánovaného hospodářství a studené války, určil rozsah i technickou úroveň nové výstavby. Starší historie lokality sahá do 19. století. Štola Prokopi byla ražena již před rokem 1814, v horních knihách je zapsána od roku 1841. Sloužila jako větrná a odvodňovací štola pro jámy Julie a Marie a dosahovala délky 670 metrů. Na opačném břehu Lampertického potoka ústila štola Antoni; obě sdílely společný odval v údolí.

Architektura areálu typicky reprezentuje průmyslovou výstavbu 60. let 20. století. Využívá železobetonové skelety s cihelnou výplní a ploché střechy. Dominantu tvoří ocelová kozlíková těžní věž vysoká 52 metrů se dvěma lanovnicemi. V ní se pohybovaly dvě čtyřpatrové těžní nádoby, z nichž každá pojala dva vozíky nebo 15 osob v jedné etáži. Strojovna o rozměrech 20 × 30 metrů má železobetonový skelet, brizolitovou fasádu v červeném odstínu kombinovanou se šedou barvou, vysoká okna z luxferů a sedlovou střechu. Dvoupodlažní těžní budova disponuje v přízemí kolejovými průjezdy pro materiál a důlní vlečku. V patře se nachází vozíkový oběh a spojovací mosty vedoucí do úpravny a k jámě Julie. Východní most určený pro odvoz kamene byl roku 2007 odstřelen a otvor zazděn. Úpravna uhlí je šestipodlažní objekt s ocelovým skeletem, cihelnou výplní a železobetonovými podlažími na válcovaných I-nosnících. S těžní budovou ji spojuje most. V interiérech zůstalo zachováno původní technické vybavení: ve strojovně portálový jeřáb ČKD Slaný z roku 1963 o nosnosti 32 tun, v měnírně shodný jeřáb o nosnosti 6 tun, dále drtič, třídící síta, hydrocyklon, těžkokapalinová nádrž DOR, ocelové násypky, pásové dopravníky a potrubí.

Vlastnický vývoj odráží politické a ekonomické zvraty 20. století. Po znárodnění a sloučení v roce 1950 provozovaly důl Východočeské uhelné doly. Po ukončení těžby roku 1992 areál v roce 1993 převzala firma Gemec. Mezi klíčové technické milníky patří zahloubení jámy Jan v roce 1958, která postupně převzala funkci jam Marie a Eliška. Jáma Jan má kruhový průřez o poloměru 5,5 metru, je vyztužena litým betonem po celé délce a dosáhla hloubky 955 metrů. Těžní stroj typu 2B 6035 vyrobila roku 1961 společnost ČKD Praha, závod Slaný. Jeho konstrukce umožňovala automatický provoz bez strojníka díky napájecímu systému Ward-Leonard. Lanové bubny mají průměr 6 metrů a šířku 3,5 metru, lano měří v průměru 50 mm. Stejnosměrný motor stroje byl roku 2004 demontován a odvezen na Důl Lazy. Sociální zajímavostí je existence kobky pro odsouzené, kteří odmítali pracovat; ta se nacházela v přízemí těžní budovy.

Dnes areál vlastní soukromá firma a slouží převážně jako technická památka dokumentující těžební technologie 60. let. Jeho výjimečnost spočívá v zachování původního propojení staveb a techniky, což umožňuje studovat kompletní proces hlubinné těžby uhlí v období socialistické industrializace. Pro zájemce o průmyslové dějiny je lokalita v Lamperticích cenným zdrojem informací o poválečné československé inženýrské praxi.