dům U Bílého páva Dům

Vítejte v srdci staré Prahy. Stojíte na jedné z nejvýznamnějších cest našeho královského města, na Celetné ulici, která vás provede až k Praze, která byla kdysi domovem králů. Před vámi se tyčí budova, která na první pohled působí jako harmonický celek, ale pokud se na ni podíváte pozorněji, uvědomíte si, že je to v podstatě fascinující skládačka různých století a stylů. Stojíte před domem U Bílého páva. Vnímejte prosím atmosféru tohoto místa, kde se v každém kameni a v každém profilu fasády mísí minulost s přítomností.

Abychom pochopili, co právě vidíte, musíme se společně s vámi vrátit hluboko do minulosti, až do doby, kdy Praha začínala svou velkou středověkou éru. Historie tohoto konkrétního místa není krátká, sahá totiž až do čtrnáctého století. První zmínka o gotickém objektu v této oblasti pochází z roku 1354. Tehdy zde však nestál jeden velký dům, jak ho známe dnes. Na tomto místě se nacházely tři samostatné gotické stavby, které měly svůj vlastní život, své vlastní příběhy a své vlastní obyvatele. Postupem staletí, jak se měnilo město i potřeby jeho obyvatelů, se tyto tři objekty začaly spojovat do jednoho většího celku. Je to fascinující představa, že pod současnou podobou budovy se skrývá struktura tří starých domů, které se v čase propojily v jeden organismus.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře, kterou máte přímo před očima. Možná vás překvapuje, jak se tento dům vznáší mezi různými érami. Současná podoba budovy, kterou vidíte, je vlastně relativně mladá, neboť jde o novostavbu z roku 1949. Přesto se architektům podařilo provést něco neuvěřitelného. Místo aby vytvořili zcela nový, moderní objekt bez ohledu na okolí, rozhodli se zachovat a integrovat historické prvky. Podívejte se na průčelí směřující do Celetné ulice. Vidíte tu pozdně barokní fasádu, která dodává budově její eleganci a rytmus. Tato barokní tvář je však jen vrstvou, která zakrývá ještě starší tajemství. V samotné konstrukci jsou totiž zachovány fragmenty gotického zdiva, které nám připomínají onen původní čtrnáctstoletý základ. Je to jako by budova měla několik tváří najednou. Pokud byste se později vydali do zadní části domu, která směřuje do Kamzíkovy ulice, zjistili byste, že tam je zachování původních stavebních prvků ještě výraznější a lépe viditelné.

Pojďme se nyní posunout od kamenů k lidem, kteří zde žili a tvořili historii. Každý dům má svou duši a tento dům ji získal skrze své obyvatele. Pokud se vrátíme do roku 1713, můžeme si představit, jaké to bylo žít zde v době baroka. V té době byl majitelem tohoto domu malíř Jan Ungers. Představte si jeho ateliér, barvy, plátna a světlo dopadající skrze okna tohoto domu. Ungers byl člověkem, který vnášel do tohoto místa umělecký duch. A to není vše. V objektu v té době nefungoval jen byt, ale i pivní šenk. Můžete si tedy představit rušné večery, hluk rozhovorů, vůni piva a atmosféru tehdejší pražské společnosti, která se zde scházela. Dům U Bílého páva byl místem setkávání, místem, kde se mísil život umělců s každodenním životem obyvatel města.

Historie tohoto místa však nebyla vždy jen o umění a zábavě. Musíme se připomenout na temnější období, kdy se Praha stala bojištěm. V roce 1945, během tragického květnového povstání, byl tento dům zasažen ničivým požárem. Oheň v té době způsobil obrovské škody a dům byl v podstatě zničen. To, co vidíte dnes, je tedy výsledkem obrovského úsilí o obnovu a znovuvytvoření tohoto místa. Právě ta rekonstrukce z roku 1949, kterou jsme již zmínili, byla odpovědí na tuto zkázu. Díky ní může dům dnes opět hrdě stát v řadě budov Celetné ulice a sloužit dalším generacím.

Nyní vás chci pozvat k zamýšlení nad jednou zajímavostí, která dodává tomuto místu jeho identitu. Možná se ptáte, odkud se vzal název U Bílého páva. Není to jen náhodné jméno, které si lidé vymysleli nedávno. Historické prameny nám jasně dokládají, že název U Bílého páva se v této lokalitě používá už od roku 1514. Představte si tu kontinuitu. Už přes pět set let lidé v Praze používají toto jméno, když se o tomto místě mluví. Bílý pavo se stalo symbolem, který přežil gotiku, baroko, požáry i války. Je to jméno, které propojuje středověkého obyvatele s vámi, člověkem, který právě teď stojí zde a naslouchá.

Dívejte se kolem sebe a vnímejte, jak se v tomto místě prolínají století. Vidíte moderní stavbu, která však s úctou nese odkaz baroka a fragmenty gotiky. Stojíte v místě, kde malíř hledal inspiraci, kde lidé v šenku oslavovali život a kde se v okamžicích válečného chaosu vše měnilo. Tento dům není jen budovou z cihel a omítky, je to živý svědek dějin našeho města.

Doufám, že vám tento krátký pohled do minulosti pomohl lépe pochopit místo, před kterým právě stojíte. Nezapomeňte se při své další procházce dívat i na ostatní budovy v okolí, protože každá z nich má svůj vlastní, unikátní příběh, který jen čeká na to, až ho někdo odhalí. Přejeme vám krásnou a inspirativní pokračující cestu historickými uličkami Prahy. Děkujeme, že jste strávili tuto chvíli s námi.