dům U Sladkých Komplex budov

Vítejte v jednom z nejfascinujících míst pražského Starého Města. Zastavte se prosím na okamžik a plně vnímejte atmosféru tohoto prostoru. Stojíte právě před komplexem budov známým jako dům U Sladkých, který se tyčí na samotném křižovatkovém bodě tří významných ulic, kterými jsou Husova, Na Perštýně a Jilská. Když se takto podíváte na celkovou podobu tohoto stavebního celku, možná vnímáte, že nejde o jednu jedinou stavbu, ale o spojení několika domů, které se v průběhu staletí prolínály a spojovaly do jednoho organismu. Právě tato vrstvenost děje je tím, co činí toto místo tak výjimečným.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase, mnohem hlouběji, než kam dopadá váš pohled. Abychom pochopili, kde se nacházíte, musíme se přenést až do první poloviny třináctého století. Představte si Prahu té doby, která byla mnohem menší a mnohem surovější. Právě zde, pod povrchem dnešních chodníků, kde právě stojíte, se nacházely první stopy osídlení. Archeologické výzkumy nám dnes prozrazují, že zde v té době stál románský kvádříkový dům a vedle něj se nacházely takzvané zemnice a polozemnice. Byly to jednoduché obydlí, vkopaná do země, která sloužila prvním obyvatelům tohoto prostoru. Je fascinující pomyslet si, že pod moderním městem, pod vrstvami asfaltu a kamene, stále spí tyto zbytky raného středověku, které tvoří samotný základ dnešního domu U Sladkých.

Jakmile se čas posunul vpřed, místo začalo získávat nový význam a charakter. Pokud se přeneseme do roku tisíc čtyři sta šedesát šest, zjistíme, že v této lokalitě fungoval pivovar. V té době bylo vaření piva v Praze běžnou, ale velmi důležitou činností, která přitahovala lidi i obchod. Pivovarnické tradice tak v tomto místě zakořenily velmi brzy. V souvislosti s touto dobou se v záznamech objevuje jméno Matěje Rejska, který byl s budovou spjat v letech tisíc čtyři sta osmdesát čtyři až tisíc čtyři sta osmdesát sedm. Ačkoliv dnes neznáme přesné detaily jeho života, jeho přítomnost zde svědčí o tom, že toto místo bylo již v pozdním středověku živým centrem městského života.

Nyní se však posuneme o něco dále, do roku tisíc pět set dvacet tři. Právě v tomto roce zakoupil jeden z domů muž jménem Jan Sladký. Je to právě od něj, nebo od řemesla, kterému se jeho rodina věnovala, pochází dnešní název domu U Sladkých. V té době se domy v Praze málokdy označovaly čísly, jako tomu je dnes. Místo toho se používaly názvy podle majitelů, charakteristických znaků budovy nebo právě podle řemesla, které se v domě provozovalo. Jan Sladký tak vtiskl tomuto místu identitu, která v něm přetrvala po staletí.

Když se nyní podíváte na vnější vzhled budov, vidíte výsledek dlouhého procesu přestavb. To, co vnímáte dnes, začalo postupně nabývat své současné podoby v roce tisíc šest set šedesát šest, kdy započala výstavba komplexu, jak jej známe. Budova však neustále dýchala a měnila se s dobou. Významným milníkem byla pak velká přestavba v roce tisíc osm set čtyřicet čtyři, která domům dodala jejich finální charakter z devatenáctého století. I když neznáme jména konkrétních architektů, kteří na tomto díle pracovali, je vidět, že šlo o ambiciózní snahu sjednotit několik menších staveb do jednoho reprezentativního celku.

Nyní vás chci poprosit, abyste vzali zrak a podívali se nahoru. Věnujte pozornost druhému patru budovy. Pokud se podíváte pozorně do výklenku, který se nachází mezi okny, uvidíte pískovcovou sochu. Je to vyobrazení svatého Judy Tadeáše. Tato socha pochází z roku tisíc šest set devadesát sedm a jejím autorem byl uznávaný sochař František Preiss. Všimněte si, jak přirozeně tato sakrální detail zapadá do fasády domu. V barokní Praze bylo běžné, že domy nesly obrazy nebo sochy svatých, kteří měli budovu i její obyvatele chránit před neštěstím. Svatý Juda Tadeáš, známý jako patron beznadějných případů, zde tak stál a hlídal přicházející i odcházející po celé stovky let.

Je to fascinující kontrast, že zatímco nahoře v patře vidíme barokní umění Františka Preisse, hluboko pod našimi nohami zůstávají skryté ty nejstarší románské zemnice z třináctého století. Právě v tomto napětí mezi viditelným povrchem a skrytým základem spočívá tajemství domu U Sladkých. Je to jako historická kniha, kde každá vrstva zdiva představuje novou kapitolu pražského děje. Od raného středověku přes pivovarnické tradice, přes období Jana Sladkého, až po devatenáctý století.

Když tak stojíte na této křižovatce, vnímejte, jak se zde kříží nejen ulice, ale i epochy. Dům U Sladký, někdy nazývaný také U Krtkovců, je tichým svědkem toho, jak se Praha vyvíjela z malého hradu v rozlehlé metropoli. I když dnes kolem nás proudí moderní doprava a turisté, tyto zdi si pamatují ticho románských domů i hluk středověkého pivovaru.

Nyní, když jste již poznali příběh tohoto domu, doporučuji vám jej ještě jednou pomalu obejít a z různých úhlů pozorovat, jak se budova mění v závislosti na tom, zda se na ni díváte z Husovy ulice, nebo z Jilské. Všimněte si detailů pískovcového opracování a zkuste si představit, kolik generací lidí prošlo stejnými dveřmi jako vy dnes.

Děkuji, že jste se mnou zastavili u domu U Sladkých. Doufám, že vám tento krátký výlet do hlubin času pomohl lépe vnímat krásu a komplexnost pražského Starého Města. Nyní už můžete pokračovat v dalším prozkoumávání okolních uliček, které mají každá svůj vlastní, jedinečný příběh. Přeji vám příjemnou pokračující cestu a mnoho dalších objevů v srdci našeho města. Na shledanou.