dům U Zlaté studně Budova hotelu

Vítejte v srdci starého Prahy. Právě teď stojíte před budovou, která svým vzhledem přitahuje pozornost každého, kdo projde kolem. Podívejte se před sebe na dům U Zlaté studně. Je to stavba, která v sobě nese vrstvy mnoha století a její současná podoba je výrazným svědectvím doby vrcholného baroka, do které se později včlenily prvky klasicismu. Když takto pohlédnete na celkový vzhled domu, možná pocítíte sjednocenou harmonii, ale historie tohoto místa je mnohem vrstevitější, než jak se na první pohled zdá. Pojďme se společně zastavit u toho, co se zde dělo dávno předtím, než budova získala svou dnešní tvář. Abychom pochopili ducha tohoto místa, musíme se v myslích vrátit hluboko do minulosti. Pod nohama, kterými právě teď stojíte, se skrývají tajemství z doby románské. Právě z tohoto nejstaršího období se v budově dochovaly klenby v prostorách sklepů. Představte si tedy, že současný dům stojí na základech, které jsou mnohem starší než většina okolních ulic. Je to fascinující představa, že pod moderním provozem hotelu, který zde dnes sídlí, zůstalo zachováno jádro z raného středověku. Nyní věnujte pozornost období gotiky. V té době nebyl tento prostor jen obyčejným bydlištěm, ale živým centrem řemeslné zručnosti. Právě zde totiž působili mistři, kteří ovládali umění práce s ocelí a železem. Byli to nožíři a mečíři. Tito řemeslníci zde tvořili svou dílnu, kovali ostří a vyráběli nástroje, které byly v té době nezbytné pro každého občana i vojáka. Tato aktivita byla tak výrazná, že zásadně ovlivnila i název okolního pláčku, který se díky nim nazývá Nožířským. Je to krásný příklad toho, jak lidská práce a řemeslo zanechávají stopu v názvech měst, která přetrvávají i poté, když samotná řemesla zmizí. Když se nyní podíváte znovu na budovu, zaměřte se na její průčelí. Všimněte si bohatého zdobení, které zdobí fasádu. To, co vidíte, jsou štukové reliéfy, které byly vytvořeny v roce tysíc sedm set třináct. Jejich autorem byl Jan Oldřich Mayer. Podívejte se pozorně na detaily těchto ozdob. V té době bylo takové zdobení symbolem prestiže a bohatství. Barokní styl se vyznačoval právě touto touhou po dynamice a okázalosti, což je na fasádě domu U Zlaté studně velmi zřetelně vidět. Tyto reliéfy nejsou jen dekorací, ale jsou jako otevřená kniha, která nám vypráví o estetice počátku osmnáctého století. Pojďme se nyní zamyslet nad osobnostmi, které s tímto domem spojily svůj osud. První písemná zpráva o tomto místě nás zavádí až do roku tysíc tři sta padesát čtyři. V té době došlo k významné transakci. Dům koupil nožíř jménem Václav Muldorfer od muže, který se jmenoval Mikuláš Znojemský. Představte si Václava Muldorfera, jak vstupuje do svého nového domova a plánuje, jak zde rozvinout svou výrobu nožů. Je to fascinující pomyslet si, že jedna koupě domu před více než šesti sty lety pomohla definovat charakter celého tohoto koutu Prahy. Právě díky lidem jako byl Muldorfer se zde vytvořilo centrum specializovaného řemesla, které pak přetrvalo generace. Když budete sledovat linii budovy směrem nahoru, všimněte si její výšky. Dům vypadá velmi vyváženě, ale nebylo to tak vždy. V roce tysíc sedm set šedesát devět byla budova rozšířena o třetí patro. Tato změna byla pravděpodobně vyvolána potřebou více prostoru, což svědčí o tom, že dům i v pozdějším období svou hodnotu neztrácel a jeho majitelé investovali do jeho rozvoje. Tato nadstavba v kombinaci s dříve zmíněnými barokními prvky vytváří celistvost, kterou vidíte dnes. Zastavme se u jedné zajímavosti, která může být pro vás překvapením. Často chodíme kolem budov a vnímáme je jako statické objekty, ale dům U Zlaté studně je v podstatě vrstveným kolážem různých epoch. Od románských klenb v hloubi země, přes gotické dílny nožířů, až po barokní štuky a klasicistní detaily. Je to jakoby každá generace přidala svou vlastní vrstvu barvy do jednoho velkého obrazu. Nejvíce fascinující je však právě ten kontrast mezi drsnou prací mečířů z gotiky a jemností štukových reliéfů od Jana Oldřicha Mayera. Je to cesta od železa a ohně k umění a estetice. Všimněte si také toho, jak se budova zapisuje do dnešní doby. V současnosti zde sídlí hotel Aurus, což znamená, že dům stále plní svou funkci poskytování přístřeší, jen v moderním a luxusním provedení. Je to krásné zakončení příběhu domu, který začal jako řemeslná dílna a dnes slouží jako místo odpočinku pro návštěvníky z celého světa. Nyní, když už znáte příběh domu U Zlaté studně, doporučuji vám ještě chvíli zůstat na místě a nechat své oči znovu přejít po fasádě. Zkuste si představit zvuk kování železa, který se z tohoto místa ozýval před staletí, a zároveň vnímejte ticho a klid dnešní Prahy. Vnímejte atmosféru tohoto místa, kde se historie setkává s přítomností v každém detailu. Děkuji vám za společnou procházku historií tohoto domu. Doufám, že jste si užili tento krátký ponor do minulosti. Nyní vás zvejme k dalšímu prozkoumání okolí. Projděte si Nožířský pláček a hledejte stopy řemeslníků, kteří zde kdysi žili a pracovali. Přeji vám příjemný zbytek dne v našem krásném městě a šťastnou cestu za dalšími pražskými tajemstvími. Na shledanou.