Eliášova dědičná štola Vodní dílo

Eliášova dědičná štola je odvodňovací štola u Úsilného v okrese České Budějovice, Jihočeský kraj. Toto vodní dílo sloužilo ke snižování vody z dolů v Rudolfovském rudním revíru a je významným technickým objektem s historií sahající od konce 16. století.

Po zaplavení hlavních rudolfovských dolů v roce 1570 byla štola navržena jako řešení pro odvodňování hornických prací. Práce na jejím ražení začaly 20. července 1574, v den svatého Eliáše. Po šesti letech byla stavba zastavena kvůli nedostatku financí, i když byla již téměř dokončena. Navzdory zájmu Rožmberků a pánů z Hradce se v roce 1584 nezdařilo obnovit práci a dílo začalo chátrat.

V roce 1628 zahájili ražení měšťané Českých Budějovic, ale kvůli neodbornému provedení došlo k odchylkám od plánovaného směru a na několika místech se štola zřítila. V roce 1725 byla vyčištěna a spojena s chodbou svatého Floriána. Následně vznikly další odbočky, jako Tříkrálovská odbočka vedoucí ke šachtě Boží vůle v roce 1734, a byly raženy šachty Třešně a Šalomoun v roce 1763. V roce 1769 byla založena odbočka Panny Marie Vítězné k dolům u Libníče na chodbu Boží požehnání.

V průběhu 19. století plnila štola svou funkci jen částečně, neboť některé dobývací prostory se nacházely pod úrovní dědičné štoly, což vyžadovalo použití čerpadel. Během 19. století a na počátku 20. století byla odbočka Panny Marie Vítězné prodloužena do prostoru Hůr, přičemž v roce 1910 bylo dokončeno ražení další chodbice. V roce 1932 byla štola upravena jako zdroj pitné vody pro českobudějovický vodovod, přičemž většina vody pocházela z chodbice vedoucí od Hůr směrem k Libníči. Po dokončení vodárenské nádrže Římov v roce 1978 již nebyla štola používána pro dodávku vody. Od 3. května 1958 je tento objekt zapsán jako kulturní památka.

Současná prohlídková trasa v délce 350 metrů je přístupná od roku 2009 a vede mezi Úsilným a vodárenskou šachtou u silnice Hůry–Úsilné. Původní délka štoly přesahovala tři kilometry, avšak její další prodloužení není možné kvůli zabetonování provedenému armádou. Vzhledem k tomu, že původní vstup se nachází na soukromém pozemku, byl pro návštěvníky vybudován nový vstup. Prohlídková trasa vede asi pět metrů pod povrchem po kovových chodníčcích. Nízké stropy často nutí návštěvníky se výrazně sklonit, zatímco strop místy zdobí krápníková brčka a sintrové polevy. Konec úseku se nachází asi patnáct metrů pod povrchem, odkud se po schodech vystupuje vzhůru rotundou.

Eliášova dědičná štola je cenným svědkem historického vývoje hornictví a vodohospodářství v regionu. Její návštěva nabízí vhled do technických řešení minulosti i do unikátních přírodních procesů uvnitř podzemního díla.