Fulnek Hrad

Zámek ve Fulneku je rozsáhlý komplex budov skládající se z Horního a Dolního zámku, který stojí na Zámeckém návrší v centru města. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka. Horní zámek tvoří významnou vizuální dominantu, viditelnou ze vzdálenosti mnoha kilometrů. Objekty jsou v soukromém vlastnictví a prošly významným stavebním vývojem od 16. do 20. století.

První písemná zmínka o Fulneku pochází z roku 1293, kdy jej vlastnili páni z Lichtenburka. Později jej dlouho drželi páni z Kravař, kteří zde ve 14. století vystavěli hrad. Ten byl poprvé konkrétně připomenut v roce 1372. V následujících dobách se zámek postupně přesouvá do rukou dalších šlechtických rodů – Šternberků a Žerotínů. Výraznou změnu přineslo roku 1540, kdy Fulnek zakoupil slezský šlechtic Oldřich Cetrys z Kynšperka, který zastával důležitou funkci na dvoře Ludvíka Jagellonského. Jeho náhlá smrt roku 1543 však vedla k dalšímu majitelskému posunu – jeho manželka se provdala za Baltazara Schweinitze, ten pak nechal hrad převést na reprezentativní renesanční zámek.

Přestavbu na dvoupatrový renesanční zámek provádí Baltazar Schweinitz ve druhé polovině 16. století, přičemž k práci přizvali italské umělce. Hlavní sál byl vyzdoben freskami s portréty římských císařů, ačkoli tento cenný umělecký soubor později zanikl při některém z požárů. Počátkem 17. století pokračují stavební úpravy pod vedením Skrbenských z Hříště. Jejich majitel Jan II. starší Skrbenský z Hříště se však připojil ke stavovskému povstání, což mělo za následek konfiskaci panství. Od roku 1622 se zámek na dobu přesahující 150 let dostává do vlastnictví Bruntálských z Vrbna.

Rok 1788 přinesl změnu s bohatým opavským obchodníkem Karlem Čejkou z Badenfeldu, který panství zakoupil a téhož roku byl povýšen do rytířského stavu. O více než půl století později, v roce 1842, kupuje Fulnek baron Kristián Friedrich Stockmar, osobní lékař belgického krále Leopolda I. Kupní cena činila třičtvrt milionu zlatých. Leopold I. se fakticky stal majitelem, byť vládnoucí panovníci v té době nesměli vlastnit zahraniční statky – Stockmar sloužil jako jeho právní prostředník. Po smrti krále jej na majetku vystřídal jeho mladší syn princ Filip Flanderský a následně jeho dcery.

Pozemková reforma v 20. letech 20. století radikálně změnila vlastnickou strukturu. Velkostatek se zámkem zahrnoval 2 636 hektarů půdy a vlastnily ho belgické princezny Henrietta, vévodkyně z Vendôme, a Josefína, provdaná princezna Hohenzollern. Po reformě se princezny rozhodly od majetku v Československu upustit a prodaly jej. Zámek a zbývající velkostatek si za šest a půl miliónu korun zakoupili František Chrastina, továrník a bývalý starosta Valašského Meziříčí, a JUDr. Jaromír Špaček, poslanec Národního shromáždění a významná osobnost české menšiny ve Fulneku. Roku 1928 odkoupil Špaček Chrastinův podíl a stal se jediným vlastníkem.

Druhá světová válka a následující politické změny měly na zámek krutý dopad. Špaček odešel během okupace do Prahy, po válce se vrátil a pokoušel se o obnovu vydrancovaného zámku, ale únorový převrat 1948 jej definitivně připravil o jeho vlastnictví (formálně 1950). Zámek následně využívala státní zdravotnická instituce – Městský ústav národního zdraví v Ostravě – jako skladiště léčiv. Po roce 1989 se majetek vrátil jeho synovi Rostislavovi Špačkovi, který do té doby žil v USA. Zahájil částečnou rekonstrukci zámku a obnovil zámecký park, ale nakonec zchátralý objekt prodal. Dnes je zámek soukromým majetkem.