Ječná ulice vede středem Nového Města pražského a spojuje dvě významná náměstí. Její název není náhodný – pocházel z původního určení jako tržiště se ječmenem, zatímco sousední Žitná ulice sloužila pro obchod se žitem. Nejstarší zápisy ji však zaznamenávají pod jménem Svinský trh či Svinská ulice, protože zde vedle obilí probíhal živý obchod s vepřovým dobytkem. Tímto jménem byla pojmenována i brána v novoměstských hradbách, kterou ulice vedla – Svinská brána, později známá jako Slepá brána. Historické záznamy svědčí, že si obyvatelé obě ulice odedávna pletli, což vedlo až k zajímavé mnemotechnické pomůcce, kterou začaly používat pražské školy po zavedení tramvajové dopravy počátkem dvacátého století: v Ječné ulici ječí tramvaj, zatímco Žitnou ulicí tramvaj nikdy nejezdila.

Dlouhá historie Ječné se odráží v pestrosti jejích staveb. Mezi nejpůvodnějšími je kostel sv. Ignáce s přilehlou kolejí, původně součástí jezuitské koleje na Karlově náměstí, která dnes slouží především Všeobecné fakultní nemocnici. Secesní architektura je zastoupena řadou dělitelé staveb, například rohovým domem U Kamenného stolu na rohu s Karlovým náměstím, který byl navržen v přísně geometrické secesi architekty Theodorem Petříkem a Karlem Roštíkem v letech 1911 až 1912. Jeho dominantní prvek tvoří nárožní kamenný reliéf od Jaroslava Horejce.

Z druhé poloviny devatenáctého století pochází novorenesanční nájemní dům číslo 528/31, který navrhl architekt Anton Pitlik v roce 1874. Dům vyzdobuje alegorické sousoší tří žen – alegorie Malířství, Sochařství a Architektury – podle práce Josefa Václava Myslbeka, a ve svém dvoře skrývá zajímavé detaily včetně pavilónu s terasou a kamenných vází. Meziválečné období přineslo budovy funkcionalistické povahy, jako je Pivovarský dům na rohu s Lípovou ulicí, postavený v roce 1936 až 1937 podle návrhu architekta Gustava Paula. V témže duchu vznikl také Štefánikův dům – Dům československého důstojnictva z let 1929 až 1931, který byl zapsán do státního seznamu kulturních památek v roce 1976.

Ječná se váže také na významné osobnosti české literatury a vědy. S ulicí je spojena Božena Němcová, která zde začala psát svou nejslavnější práci Babičku, byť ji dokončila v jiném domě na Vyšehradské ulici – pamětní desky připomínají obě místa. Podobně dům U Švantlů se v nejnovější historii stal ve 20. století centrem protikomunistického disentu.

Dnešní Ječná je živou ulicí s bohatou funkcí. Najdeme zde Střední průmyslovou školu elektrotechnickou, Církevní střední zdravotnickou školu Jana Pavla II., Gymnázium pro sluchově postižené i Mateřskou školu pro deti se sluchovým postižením. Ulicí jezdí tramvaje, které zastavují na zastávkách Štěpánská a Karlovo náměstí. Zatímco některé budovy byly v posledních desetiletích rekonstruovány, jiné zůstávají dlouhodobě neobývaného, což ilustruje složitost péče o historické jádro velkoměsta.